Umm... vůbec nevím, jak tohle začít. Možná u tohohle.
Už přes několik dní mám nový telefon, ale Wattpad jsem si ještě nenainstalovala a abych pravdu řekla vůbec mi nechybí, ani to psaní, ani to čtení. Přijde mi, jak kdyby moje hlava najednou opustila svět Harryho Pottera. Takhle - lusknutím prstu. Čím starší jsem, tím víc mě to přestává bavit. Nemyslím tím psaní, ale jednoduše Harry. Přes tyhle prázdniny jsem zjistila, že je mnohem lepší jít ven s kámošema, než být doma, ještě k tomu sama a psát. Jsem extrovert a opravdu trpím, když jsem sama. Tím se dost možná liším od ostatních pisálků tady na Wattpadu. Všichni o sobě tvrdí, jak jsou spíš uzavření a žijí ve svém vlastním světě - to já jsem nikdy nebyla. Kam vůbec tímhle příspěvkem mířím? Tohle je zřejmě to poslední, co na tomhle profilu najdete. Možná sem za pár měsíců přijdu, abych se podívala, jestli to tu bude pořád žít i potom, co já odejdu. Každopádně je Wattpad kouzelným místem a to i přes to kvantum nekvalitních příběhů - já sama jsem díky němu poznala spoustu super lidí, které mám fakt ráda.
Jestli se ptáte, co bude s mojí tvorbou, tak to má jednoduchou odpověď, vůbec nic. Já sama jsem Nejsem Malfoy II. napsala tak, abych mohla v případě nouze sérii pozastavit nebo i ukončit po druhém díle a tak nějak to uzavřelo hlavní dějové linky. Měla jsem taky spoustu konceptů, které už se ovšem nikdy nestanou realnými. Možná je všechny potom hodím na instagram, abyste se pobavili.
Tak jo a teď už to jen ukončit. Mých dva a půl roku na Wattpadu. Rozhodně mu můžu poděkovat za to, že jsem se naučila vyjadřovat slovy, díky čemuž teď můžu studovat filmovou tvorbu a nemusela se bát, že nebudu schopná napsat scénář. Ten posun je neuvěřitelnej, ovšem není to jen tím, že se změnilo moje psaní, změnila jsem se hlavně já.
Všem vám tady na Wattpadu přeju pevný nervy, protože to tu bude ještě zajímavý. Mějte se tu, i když beze mě.
S přáním dobrého dne, dnes naposledy, Madelaine.
