IISPISOVATELKAII

Díky za vote k Andělovi ❤️

Dobrá kniha nemá konec.

Jsme národ depkařů, plašmušů a naivků, kteří mají tendenci všechno zveličovat anebo naopak brát na lehkou váhu. Jak jsem na to přišla? Projeďte pět příběhů, které na vás jako první vyskočí, a já dávám ruku do imaginárního ohně, jestli nenajdete sklíčeného člobrdu introverta, který se chce zabít kvůli dlouhodobějším psychickým problémům, což v překladu znamená, že nemá život jako z pohádky (pohádky Hanse Christiana Andersena se nepočítají!), ztratil botu, nerovnoměrně si rozetřel opalovací krém (... proč z mouchy neudělat velblouda, že?), nepřekonatelného extroverta, který v holém příběhu zastupuje důležitou roli přirovnatelnou k žížale na dálnici, napraví nenapravitelného bad boye, nechutně přeslazenou romanťárnu, v níž hlavní hrdinka obvykle prožije šest set padesát dva pocitů po dobu několika sekund, kdy po ní nejhezčí kluk na škole krátce loupne očima, nebo druhý extrém, jímž jsou postavy typu: ,,Kunhuto, právě jsem zjistil, že musíš zachránit svět." ,,OK, jdu zachránit svět." A tak Kunhuta zachránila svět. 
          Opravdu takovéto ,,příběhy" chceme číst? Chceme mrhat svým časem na řádky, které nám těžko něco předají? 
          Odložte na chvíli telefon a běžte obejmout rodinu, ano? :)

Motta správného wattpaďana: Komentáře berte s nadhledem, ale nechte si poradit. Neshazujte si vlastní díla - žádné ,,nenamáhejte se to rozklikávat", ,,čtení na vlastní nebezpečí". Neomlouvej se za chyby - když si za vlastní tvorbou nestojíte, nemá smysl ji publikovat. Věk je nepatrný argument. Každý čtenář se má právo řídit heslem Nelíbí? -> Nevadí. -> Nemusím dočítat., a proto je zbytečné psát nedospělé omluvy, že jste svým příběhem zkazil/a den někomu jinému. Pište o něčem, co vás opravdu zajímá. Pište příběhy, které mají smysl, myšlenku, takže to čtenáři něco dá. Dobrá kniha se pozná podle toho, že si ji chcete přečíst znovu - pište podle toho. Vytvarujte si detailně hlavní hrdiny, ale myslete na to, že dokonalost je nuda.

Existuje jen pět věcí, které mě iritují: neustálé přetáčení toaleťáku, aby se odmotával tím špatným způsobem, míchání kečupu s hořčicí, jedení krupicové kaše od prostředka, psaní do knížek propiskou a příběhy, které začnou přehnaně dramaticky, přičemž napětí postupně opadává místo toho, aby gradovalo, nemají hlavu ani patu, jsou zařazeny do špatné žánrové kategorie, příběhy, jejichž hlavní postavy vykreslují jako uplakané nerozumné teenagery, již buď zachrání svět, anebo na konci umřou (omlouvám se za spoiler), a jejichž gramatika se pohybuje na bodu mrazu. Kdyby to pořád nestačilo, korunu jim jistojistě dodávají pisálci s IQ houpacího koně a sádrového trpaslíka dohromady, kteří ještě před publikováním druhé kapitoly skálopevně věří, že se o vydání právě téhle knihy budou nakladatelství prát, a kteří na upřímné (subjektivní!) komentáře, snažící jejich spisovatelské skills někam posunout, argumentují: ,,Když se ti to nelíbí, tak to nečti!" Ale kdybychom to nečetli, jak bychom pak mohli vědět, jestli se nám to líbí, nebo ne? Amen.

Vzkaz pro všechny zbrklé halamy, kteří si neváží kouzla slov a kapitolu bez přečtení přelétnou očima, jen aby se rychle dostali ke komentářům, kam si hodlají vylít své egoistické srdíčko, nebo jen rozdávají hvězdičky všude možně v pomatené víře, že jim autor na oplátku také hodí nějaký ten vote, ba dokonce začne sledovat: Račte si posbírat svých pět švestek a mazejte z Wattpadu, než si vás namažu na chleba!

V hlavě se mi prohání otázka, na kterou neumím odpovědět: Proč bezmála čtvrtina českých pisálků tady, na oranžové platformě, má zapotřebí si příběhy pojmenovávat anglicky? To už nám čeština nestačí?

Máš-li chuť zaplout do nevyzpytatelného světa andělů, jsi na správné adrese! Kakao do ruky, deku až k bradě a můžeš začít... https://www.wattpad.com/story/162020486