Velice mě těší vaše podpora. Vote, komentáře, prostě cokoli k mé tvorbě. Vždycky mi přišlo nesmyslné, že by kniha měla víc jak sto přečtení. Představy se staly realitou. Dosáhli jsme krásného milníku prvních deseti followers, kteří by mi bohatě stačili. Avšak rostli jste. Z deseti se stalo dvacet, třicet...no a teď tady sedím a přemýšlím, kde se vzalo těch 63 followers. Že prostě někoho to i baví? Snad se nad tím občas zasměje, protočí oči nad ohraným gestem. Zareaguje na něco, co napadlo zrovinka mě. Moje myšlenky, toulající se nocí, sny a cíle, všechno. Spojené v jedno a sepsáno do vět.
A tak jsem se rozhodla, že to stačí. Nepotřebuju překračovat pomyslnou hranici, nepotřebuju sbírat hvězdičky jak "like" na fotce. Stačila mi vaše aktivita. Vaše komenty, společné momenty a přemýšlení, kdy.
Dnem 24.4.2018 končí příběh. Ptáte se koho příběh? Všeho, co se tady kdy odehrálo. Všech fanfikcí, příběhů, zmatků. Celého děje, jak _Tabsil_ tak překřtěné i_life_in_stories. Doufám, že se Vám má tvorba líbila, snad Vás chvílema pobavila. Či pomohla nepřemýšlet nad starostmi každodenního života. Přeji vám hodně štěstí ve vaší cestě. Do téhle cesty někdo postavil překážky, sice jsme ke s otrhanými koleny zvládli, a pokračovali dál. Mohli bychom zahnout a vydat se jinam, ale to by byl už jiný příběh. Ne tento, ne teď a ne tady.
Díky za všechnu vaší podporu, moje texty, a hektolitry písní, které mi navodili tu správnou atmosféru. Třeba někdy narazíte na profil, profil jedné neznámé holky, která ráda píše. Pořád a všude.
Děkuji ❤
PS: Pro ty, kteří to dočetli až sem a měli by zájem o nějaký příběh, napište zprávu.
PPS: V temnotě se má hledat světlo, ale co když tam není? Zkuste jednou hledat tu tmu, ale jen jednou...
PPPS: Díky