Taly

Pokud jsem si před půl rokem myslela, že nemám čas psát, měla jsem to špatně. Protože teď je to ještě mnohem horší. 
          I tak jsem se posledních pár měsíců činila (možná trochu více v ústraní, ale se slušným výsledkem). 
          Z pouhého náčrtu příběhu "Tak jako temnota" se v průběhu měsíců stalo něco hmotného. Příběh má už teď přes 50k slov a slušně rozjetou zápletku... A dokonce jsem se dokopala k tomu jej aktualizovat i na Wattpadu a pravidelně budu v následujících 14 dnech vydávat kapitoly - každý den jednu. 
          Mimochodem, odkdy jde zveřejnění částí příběhu naplánovat? Je to mega super... 
          Jsem zvědavá na Vaše reakce ❤️

Ahoj, moje otázka položená před dvěma měsíci měla svůj důvod. A odpověď, jestli ich nebo er forma najdete v mém novém příběhu, který jsem zveřejnila.
           
          Myslím si, že obě formy mají své pro a proti. V mém příběhu jsem ovšem zjistila, že ich forma lépe zapadá do zápletky a neprozrazuje čtenáři víc, než má být v tu chvíli odhaleno (všechno zjišťujete s hlavním hrdinou příběhu). Jsem zvědavá, jak mi to půjde. 

Ahoj, v posledních měsících se po mě slehla zem a má to svůj důvod. Těch důvodů to má pravděpodobně víc, ale to není podstatné. Obracím se na Vás s prostou otázkou, na níž by mě zajímala možná už ne nutně prostá odpověď. 
          
          ICH nebo ER forma?
          
          Právě vytvářím nový příběh a ještě jsem nezačala psát, i když už mám vše připravené proto, abych mohla. A můj blok se v tuhle chvíli odvíjí od výše položené otázky. Protože na ni v tuhle chvíli nemám odpověď. 
          Dřív jsem si myslela, že preferuji Ich formu, ale poslední dobou oceňuji Er, protože příběhy psané v ní jsou podle mě živější a víc toho odkrývají. 
          
          Zajímalo by mě, jak to vidíte Vy...

Připadá mi to jako věčnost, kdy jsem naposledy byla aktivní. Během té věcnosti jsem toho dost stihla. A jednou z těch novinek je i něco, co se týká psaní… 
          
          Dopsala jsem knížku Hluboko pod. Jakože vážně dopsala.
          Celkem jsem skončila na 40 kapitolách s celkovým počtem 125k slov. 
          Od prvotní skicy, která ještě donedávna byla zveřejněna, jsem se sice nijak neodklonila, protože jsem si pořád stejně jistá, kam se příběh bude ubírat a jak skončí, ale přidala jsem několik kapitol, nových scén, konverzací a v neposlední jsem příběh dokončila až po bod, kde bude začínat druhý díl s názvem Vysoko nad. 
          Hrozně dlouho jsem přemýšlela, jak kapitoly vydávat. A protože pro mě slovo pravidelně bohužel nic neznamená, rozhodla jsem se příběh zveřejnit najednou pravděpodobně někdy koncem tohoto týdne. 
          Budete tak mít možnost si přečíst celou knihu bez přerušování kdykoliv budete chtít. 
          A hrozně, vážně hrozně moc velkou radost by mi udělalo, kdybyste zanechali komentáře, připomínky a otázky, které k příběhu máte. Budu za to hrozně moc vděčná. 
          Doufám, že příběhu dáte šanci a oceníte moji téměř roční práci.

Nebudu lhát, poslední měsíc jsem se činila. Začalo to prvního února, kdy jsem narazila na ONC a jen ze zvědavosti otevřela témata. A pak přečtu to první a málem to se mnou sekne. 
          V hlavě mám měsíce připravený příběh. Příběh, který začíná stejně jako první téma. A to byl prostě spouštěč. Věděla jsem, že musím začít psát. Doteď nechápu, jak se mi za jeden víkend podařilo napsat 12k slov, ale podařilo. Neskutečně jsem se do toho teď ponořila a nejsem schopná dělat nic jiného, než psát. Což je rozhodně problém, ale co mám dělat. 
          A potom je tu Hluboko pod, které jsem dopsala. Celý podzim jsem přepisovala kapitoly a upravovala detaily. Nevím, kdy celou knížku znovu zveřejním, ale pomalu začínám pracovat na druhém dílu. (Začínám pracovat si přeložte tak, že mám vymyšlený název.) 
          Ale všechno postupně, mám totiž pocit, že absolutně nic nestíhám. Proč má den jen dvacet čtyři hodin?

Poprvé, co publikuju oznámení. (Jen půl hodiny jsem hledala formulář, do kterého ho zatraceně můžu napsat.)
          
          Ale k věci.
          Dopsala jsem Problem a poslední dva dny jsem nedělala nic jiného, než upravovala detaily a své chyby. A že těch chyb bylo. (Myslím si, že i po té opravě jich tam furt hodně bude.)
          A teď k tomu hlavnímu. Do konce knížky zbývají tři kapitoly, které vydám... no nevím kdy přesně ale rozhodně v nejbližší době.
          Ještě před tím ale vložím všechny opravené kapitoly a prolog... aby byl příběh úplný. 
          
          Doufám, že si pamatujete, že nějaký takový příběh tu na Wattpadu existuje. Protože já na to málem zapomněla.