Je mi 20, jsem docela obyčejná holka, z docela obyčejného města, které se dějí docela obyčejné sračky, které ve společnosti nejsou přijaté jako "obyčejné" spíše jako něco, co se děje v potají, za rohem, zcela potichu. Vím, že nikdo z nás nemá jednoduchý, či běžný život. Svým ojedinělým způsobem jsme každý vrahem, či obětí a je na nás, jak hluboce a daleko to zajde. Nebuďme ty stvůry pod postelí a nebojme se těch, co máme ve skříni. Nikdo nejsme neposkvrněný, nikdo nejsme nezkažený, ale přestaňme si to zazlívat a vyčítat. Jsi stejný jako já a já stejná jako ty.