KatuleL

Jan Zahradníček
          RUCE
           Nevím, kam vábí bdění má
          ta nevýslovná touha mříti,
          veden těmato rukama
          až za smrt jíti.
           Pod každým slovem hloubka je – 
          - pták zalyká se v dusnu lesa,
          hledíš, a vítr vstávaje
          z šatů přesladké údy tesá.
          Ó ruce, které záříte
          osudu mému rozsvícené,
          dvě snítky zpola rozvité 
           na svahu světa upuštěné
          krajinou kolem kdybych byl,
          dálkami bych vás obtížil.

Příběh ,,Trhni si, Jamesi" je u konce a já děkuji všem, kteří se mnou měli trpělivost. Psaní o starší generaci jsem si moc užila!

Tolik příběhů na wattpadu je o penězích, o kriminálnících, o celebritách, o dokonalém vzhledu, o nezávazném s-xu (který se mění na vztah pouze v příbězích)... Je mi z toho smutno. Vždyť svět nabízí tolik jiných krás! Jak nádherné je najít člověka, který má dobré srdce! Jak vzácné je mít s kým posedět u kávy a doma upečené bábovky! Jak ,,dostatek" stačí ke štěstí! Kam se poděla radost z OBYČEJNÉHO? Copak se lidské duše dají tak levně koupit pozlátkem?

Víc než 70 příběhů - a stejně mi přijde, že jsem selhala. Jako kdyby neexistoval dostatečný počet příběhů, jakoby nebyla možnost, abych byla sama se sebou spokojená.

-Teodora Žurková-
          
          Snad jednou v nebi
          si zatancuju flamenco
          Snad jednou v nebi
          zazpívám árie
          Snad jednou v nebi
          dostanu nový tělo
          co nekouří a nepije
          
          Snad jednou v nebi
          si sama porozumím
          Snad až tam nahoře
          mě pochopí i ostatní
          zatím jen bloudím
          a požáry způsobuji
          jsem svědkem vlastních povodní

Jsem záporákem ve svém vlastním životním příběhu.

S novým filmem "It Ends With Us" přišla nová vlna romantizování nezdravých (toxických) vztahů a domácího násilí. Proto chci připomenout - láska NENÍ žárlivost, láska NEJSOU výbuchy hněvu, ubližování ať už fyzické nebo psychické NENÍ ,,vášeň".
          
          V mém příběhu Prach a popel jsem chtěla poukázat na to, jak lehce se dá člověk zmanipulovat. Jak snadno můžete propadnout pocitu, že je vlastně všechno v pořádku nebo hůř - že si to zasloužíte. (Tak trochu jsem i chtěla obalamutit čtenáře, aby s Prašivcem soucítili a propadli stejnému ,,kouzlu" jako oběť)
          
          Prosím, buďte opatrní! A pokud se ocitnete v situaci, kdy se budete bát o své bezpečí, řekněte to svým blízkým, vyhledejte pomoc! Kolem vás je spousta lidí, kteří se o vás zajímají a chtějí, abyste byli v pořádku! Není žádná ostuda požádat o podporu a pomoc!

Bývá nám řečeno, abychom ignorovali ty, kteří nás šikanují.
          To je to, co nás učí,
          ale učit vás mohou cokoliv.
          Neznamená to, že se to naučíte.
          Neznamená to, že tomu věříte.
          Člověk by neměl ignorovat ty, kteří šikanují.
          Člověk by jim v tom měl zabránit.
          
          - Lemony Snicket

Stmívání - 
          lidé k lidem,
          strašáci ke strašákům.
          -  Kobajaši Issa

Drahé čtenářky,
          zítra to bude rok, co jsem se provdala za nejlepšího muže na světě.
          Ani jsem nedoufala, že najdu někoho, kdo by mě dokázal milovat (se mnou to totiž není vůbec lehké). Ale díkybohu se v mém životě objevil Davey a já si dovolila milovat a být milována.
          Největší radost mi přináší, když můžu přinášet radost manželovi.
          
          Je Angličan, takže napůl žiju s ním na severu Anglie, napůl bývám v ČR. Občas se cítím v Anglii osaměle, ale ve skutečnosti jsem se cítila osaměle i v Česku. Ještěže mám manžela a aspoň pár přátel, kteří se mnou vydrželi. A ještěže mám vás. Ani nedokážu slovy vyjádřit, jak moc si vážím, že ještě někdo čte mé příběhy. Děkuju vám všem! A doufám, že i vy všechny najdete své štěstí - ať už v jakékoliv podobě.