Občas se sem jen tak podívám jako vzpomínku na svoje mladší já a říkám si, jak je to už dávno, co jsem se naposledy pokusila o to něco kreativního napsat a jak moc si přeju se k tomu zase vrátit.... Možná někdy, až bude víc času a méně stresu.
Pořád to odkládám, i když mě psaní kdysi nehorázně bavilo a věřím, že teď už jsem starší a více sebekritická a moje příběhy by mohly být lepší... Stále se mi ale vybaví všechny povinnosti, co bych měla dělat místo toho a odkládám to, že třeba až dokončím vysokou, budu mít více prostoru na kreativní psaní, ale kdo ví... Zároveň nechci, aby se psaní stalo novou prokrastinací. Asi se musím naučit rozdělovat relax od prokrastinace.
Říkám si, kolik lidí, co mě před lety tady začalo sledovat, je stále aktivních na Wattpadu? Kolik lidí uvidí oznámení na tuto zprávu, když zakliknu kolonku "Oznámit všem mým sledujícím"? Kolik lidí si můj některý z mých příběhů přečetlo a líbil se jim a chtěli si přečíst další? A kolik z nich si všimne, že mě vlastně sledují a už sledovat nechtějí?
I tohle píšu proto, že se snažím vyhnout svým povinnostem a potřebuju si trošku utřídit myšlenky, protože můj sen jednou napsat a vydat knihu se mě stále drží, zřejmě jediný sen, kterého jsem se ještě nevzdala. Jenže abych si ho jednou splnila, měla bych cvičit, vzdělávat se, pořádně se vypsat, obzvlášť po letech bez pokusu o napsání jediného příběhu. Tímhle tempem, vrátím se k psaní vůbec někdy?
