A PŘECE SI MĚ PAMATUJEŠ - UPOUTÁVKA:
Neznělo to dokonale smířeně, ale v pokoji nebyl nikdo, kdo by mě na to upozornil.
Instagram jsem zavřela dřív, než jsem otevřela jeho označené fotografie.
I já měla hranice.
Případně snahu o ně. Muselo se počítat alespoň něco.
Pustila jsem si další díl seriálu a stáhla hlasitost tak, aby dialogy vyplnily pokoj, ale neutekly pod dveřmi. Epizodu jsem viděla už podruhé, což bylo uklidňující. Když člověk věděl, co se stane, nemusel být připravený na každou změnu tónu ani na překvapení, které mu scénář schoval za rohem.
Věděla jsem, kdo koho zradí, kdo se do koho zamiluje a kdo udělá nejhorší možné rozhodnutí, aby potom několik dílů tvrdil, že to bylo pro dobro ostatních.
Takové postavy mě rozčilovaly.
Ve skutečném životě jsem jim občas rozuměla až příliš dobře.
Natáhla jsem se pro světle modrou přízi. Byla měkká a zamotaná, protože předtím skončila v tašce společně s letáky, izolepou a sušenkou, jejíž drobky se jí teď zachytily mezi vlákny.
[POHLED THEO]