S.

Znovu vydávám Jako slunečnice.
          Budu moc vděčná za jakoukoli odezvu. 

Na wattpad jsem se přidala před dvěma lety,  ze začátku jsem si psala pro sebe a moje příběhy nestály za zmínění. Okolo mého prvního roku zde, když jsem začala psát povídky do kterých jsem dávala kousek sebe se začalo více a více lidí zajímat o mojí tvorbu. 
          141 lidí aktuálně sleduje tenhle profil. Jenže tenhle profil zakládal někdo jiný než kým jsem teď. Vzdálila jsem se, byla jsem ztracená. 
          Změnila jsem se a tohle všechno jsem pohřbila. Všechny příběhy na které jsem byla tak pyšná, všechnu vaší podporu, která mě posouvala dále. Lidé se mění a s nimi i jejich tvorba. Píšu, stále, jen už to nesdílím. Chci, jen nenacházím odvahu pohřbít tu holčinu, která tenhle profil zakládala. Tohle všechno mi dalo osobnost, tohle všechno je velká část mých školních let.
          Je zajímavé vidět ten posun. Zajímavé a děsivé. 
          Ptám se sama sebe, kde je? Kde je ta dívka, která tu hledala oporu a útěk?
          Kdo jsem? 
          Nevím to jistě. Stále to řeším.
          Stále to zjišťuji. 
          Ale vím jedno, ta dívka, kterou jsem cestou sem ztratila, ta dívka, kterou znáte byla šťastná a dala mi směr.
          Jsem šťastná? 
          Možná.
          Snažím se? 
          Ano.
          Miluji psaní, miluji tuhle komunitu.
          Jenže tahle komunita už mi dávno nepatří. 
          Je těžké milovat a vědět, že jste to co milujete ztratili.
          Ale všechno co jednou ztratíme se k nám jednoho dne vrátí, ne? 
          Stále vaše, ale zároveň cizí.
          ~Kof

nějaký ten čas jsem tu nebyla, odpublikovala jsem všechny rozepsané knihy a nechala jen dokončené krátké povídky
          neviděla jsem výsledky své práce, ohlasy 
          chtěla bych znova publikovat Jako slunečnice
          má to smysl? 

sama mezi lidmi kteří mi byli blízcí však dnes jsou mi jejich tváře cizí
          iluze ve vzdušné zámky mizí
          a všechny věže se bortí pod tíhou reality

Viděla, ale byla slepá k věcem, které vidět měla.
          Slyšela, ale byla hluchá k věcem, které slyšet nechtěla.
          Mluvila, ale k věcem ke kterým se měla vyjádřit byla němá jakoby jí přelepili ústa páskou.
          Ptáte se proč?
          Nazývala to láskou.
          
          

Nová kapitola venku! 

NOVÁ KNIHA JE VENKU!
          Budu ráda, za názor, komentář a hlas.
          Děkuji :) 
          

Sebeláska, všichni říkají ať se máte rádi. Ať milujete svoje tělo, svoje nedostatky, svojí povahu. Ironie je, že když kolem tady těch lidí jdete a nejste “perfektní” koukají na vás s odporem. Já nemůžu říct, že sebelásku mám. A myslím, že spousta z vás se s tím ztotožní. 
          Cesta k sebelásce, je dlouhá. Neprobudíte se, jednoho krásného rána, ptáčkové nebudou zpívat a na vás nedopadne ten jediný paprsek slunce a vy si neřeknete: ,,Tak od teď se mám ráda!” Ne, takhle to nefunguje.
          Budete na sobě stále hledat chyby, ale to je v pořádku. Za pár dní, týdnů, měsíců či roků si uvědomíte, jakou máte cenu. Protože každý jeden z vás je cenný. 
          Je v pořádku, nemít se rád.
          Nemluvím o extrémech, nemluvím o sebepoškozování, nemluvím o anorexii se kterou se spousta lidí potýká právě proto, že nemají rádi své tělo. Mluvím o tom, že se občas můžete podívat do zrcadla a říct si, nejsem perfektní. 
          Nikdo není, nikdo nestanovil hranici krásy. 
          Nikdo neurčil co je perfektní.
          
          
          ~Kofi <3

Venku je nová kapitola Jako slunečnice. 
          Můžete se podívat, děkuju!❤️

PROSÍM CHVILKU POZORNOSTI
          
          Pokud vám to dnes ještě nikdo neřekl.
          Jste úžasní lidé,kteří toho spoustu překonali.
          Jste krásní lidé s talentem rozdávat úsměvy.
          A proto, ať už to čtete kdekoli usmějte se.
          
          ~Kofi