🌙 Slova autorky 🌙

Někdy se říká, že příběhy si vybírají nás - a ne my je.
A já mám pocit, že Podzimní ticho i Prokletí rodiny Hawthorne si našly mě přesně ve chvíli, kdy jsem to nejvíc potřebovala. 🍂

Podzimní ticho :
 vzniklo z bolesti, ze strachu, ale i z lásky.
Je to příběh o životě, který se pomalu ztrácí, a přesto v něm zůstává naděje.
Emma pro mě není jen postava - je to kousek mého srdce.
V její síle, pádech i tichu je ukrytý můj vlastní boj s nemocí, s úzkostmi i s tím, jaké to je - žít mezi světlem a tmou.
Kapitola 15, kterou jsem nedávno dokončila, je právě o tom: o rozhovoru mezi životem a smrtí. O hranici, která není tak děsivá, jak se zdá - spíš klidná a zvláštně krásná.

A pak je tu.....

 Prokletí rodiny Hawthorne : 

Druhá strana mé duše. Tmavší, gotická, tajemná.
Psaní Raven a jejího světa je pro mě únik, ale i přiznání. Miluju duchovno, věci mezi světy, šepoty, které většina lidí přeslechne.
Do tohoto příběhu postupně vkládám i své vlastní zážitky s paranormálnem - protože jsem jich pár opravdu zažila. Některé mě vyděsily, jiné uklidnily. Ale všechny mě naučily, že svět není jen to, co vidíme.

Obě knihy spolu v sobě nesou protiklady:

☀️ Podzimní ticho - světlo, naději, život.
🌑 Prokletí Hawthorne - temnotu, zrcadla a duši.

Dvě poloviny jednoho srdce. Mého.

Děkuju všem, kdo čtete, kdo mi píšete a kdo se mnou dýcháte tyto příběhy.
Každý váš komentář, každé slovo podpory - to všechno mě drží nad vodou. 🕯️

S láskou,
Korbienka 🌷