Mám dvě novinky k oslavě a jednu situaci, co mě fakt mrzí, ale bohužel s tím nic neudělám.
Začneme zvesela. V pátek jsem zažila obrovský šok, když na mě mrklo oznámení, že Čísla osudu patří do doporučení Pátečních kafíček. <3 Vážně mě to dojalo a udělalo obrovskou radost.
Další důvod k oslavě jsem dostala dneska, když počet přečtení u Čísel překonal tisícovku, což pro mě byl vždycky takový snový milník, kterého jsem si myslela, že nikdy nedosáhnu. Proto vážně neskutečně děkuju každému, kdo k mému příběhu zavítá a stráví u něj nějaký čas, a ještě více tomu, kdo se stal mým pravidelným čtenářem. Ani si nedokážete představit, jakou radost mi způsobuje každá hvězdička i komentář.
Teď už ale k tomu nemilému oznámení, které vám chci sdělit, jelikož se vám cítím zavázána a mám z toho výčitky svědomí. Snažím se to odkládat už delší dobu, hlavně díky motivaci, kterou mi svou zpětnou vazbou dodáváte, ale teď už to moc dál odkládat nejde.
Musím si dát se psaním do půlky června pauzu. Mám toho teď vážně mraky do práce a v půlce června končím školu. Takže už se vážně musím začít pořádně učit, abych studium zdárně dokončila a buďme si upřímní, psaní je obrovský žrout času, který si teď nemůžu moc dovolit. A když už mám chvilku času, nemám chuť psát, protože prostě a jednoduše potřebuju vypnout a nad ničím nepřemýšlet.
Jenže mám neustálé výčitky, že bych měla psát, protože vám to dlužím, a do toho psaní se musím zkraje nutit, než se do toho vžiju a to nechci. Psaní si chci vážně užívat a to hlavně u kapitol, na které jsem se nejvíc těšila.
Když zas náladu na psaní mám, jde to většinou na úkor povinností, a pak si sypu popel na hlavu, že nedělám důležité věci, a potom nestíhám.
Takže je asi na čase z toho vlaku na čas vystoupit, dodělat vážně důležité věci, a potom se v plné síle a nabitá novými nápady vrátit. Doufám, že mi nikam neutečete a mou pauzu mi odpustíte. Omlouvám se za to, že musíte na další kapitolu nějaký ten čas počkat. Během prázdnin ale už budou Čísla dokončená.
