Jednoduše. Bojuj nebo uteč. Rozmysli se pořádně, protože z rozjetého vlaku se vystupuje těžko.
Když začneš válku bojuj, pokud prohraješ, tak se zdviženou hlavou, nesmíš ukázat svou slabost.
Útěk je prokázáním slabosti. Nikdo ti nepomůže, nikdo se neslituje, protože všichni myslí jen na sebe. Hodí ti klacky pod nohy, využijí tvé slabosti. Ti slabší jsou nejjednodušší cíl. Budou tě pronásledovát jako ty nejtemnější sny, pak tě obklíčí a sežerou tě jako hladoví vlci.
Vítej v tomhle světě...

Na úvod možná trochu drsná a melancholická realita.

Zdravím všechny, které tenhle úvod neodradil do dalšího čtení.
Co bych vám mohla o sobě říct? Možná to "o mně" začnu myšlenkou, se kterou se ztotožňuji. Lidé jsou jako domy s velkými pokoji, ale titěrnými okny. Znamená to, že i když znáte druhého člověka úplně nazpaměť, všechna jeho gesta i ty nejtajnější sny, nikdy nebudete vědět co si myslí.
 Lidé se často přetváří, aby byli líbivější světu. Já si raději nasadím růžové brýle a dívám se na oblohu.
Z tohoto vychází, že já moc realista nebudu. Když si sundám brýle, dostanu pěknou facku od reality.
Útěk od ní mi dopřávají knihy a hudba. Knihy čtu hlavně young adult a z hudby posloucham téměř vše.
Psaní je můj koníček a místo, kde si dokážu trochu upravit realitu. V příbězích vše může být perfektní.
Jsem studentka druhého ročníku oděvní školy, proto někdy můžu ve vydávání kapitol delší odmlku.
Dál bych o sobě prozradila, že jsem jedno velké pozitivní chodící klubko. Mám ráda dobrou náladu a humor. Někdy však moje vtípky můžou být lehce morbidní.
Rozhodně jsem extrovert, ale na psaní nebo čtení potřebuji ticho a klid, však ke štěstí mi stačí malý okruh dobrých přátel.
Můj úsměv je něco, co si zaslouží každý, i když jde o neznámého člověka.
Možná chodící encyklopedie nejsem, ale za to dokážu naslouchat a snad i poradit.

I přes to, co všechno jsem vám prozradila pamatujte na myšlenku, kterou jsem uvedla na začátku.

Příběhy:
• Všechny hvězdy na obloze