Hluboké, tiché a přesto zvučné zavrčení rozdrnčí všechny tlusté i tenké kmeny stromů, které se rázem objeví všude okolo tebe.
Polekaně se začneš rozhlížet okolo, ale větve s listy, již zmíněných stromů, jsou tak husté, že přes ně prosvítá jen minimum měsíčních paprsků a ty tak nevidíš dál než na nejbližší kmeny mohutných stromů.

Povšimneš si, že se na tebe zpoza kmene starého dubu dívá pár žhnoucích oranžových očí.
Dáš před sebe ruce, přikrčíš se a začneš pomalu ustupovat...
Podaří se ti vyhnout se jednomu ze stromů, ale u dalšího takové štěstí nemáš a zády narazíš o silný kmen. 
Vzduch prořízne další zavrčení a ty pochopíš, že ať je to cokoli, nemáš proti němu nejmenší šanci...

Jeden z ojedinělých měsíčních paprsků dopadne na hřbet neznámého. Uvědomíš si, že se na tebe dívá nezvykle velký šedý vlk se zářícíma oranžovýma očima. 
Na setinu vteřiny tě zaplaví pocit úlevy, ale pak vlk odhalí své vražedně dlouhé bílé tesáky.
Netrvá dlouho a přiblíží se o další kousek. Instinktivně ustoupíš a dostaneš se tak na menší mýtinku ozářenou světlem úplňku.
Vlk tě pronásleduje, ale zatím je schovaný ve stínu, má stále obnažené tesáky a znovu zavrčí. Potom už na nic nečeká a neuvěřitelnou rychlostí vyskočí.

Jakmile na vlčí tělo dopadne přímé světlo měsíce, spatří tvé oči záblesk stříbrného světla. Ale už se z něj nevynoří vlk, nýbrž asi šestnáctiletý chlapec.
Uprostřed skoku ztuhne a tvrdě dopadne na zem.
Úlekem spadneš na mechem porostlou půdu a kousek se odplazíš. Chlapec se s obrovskou rychlostí postaví.
Má ostře řezané lícní kosti, oranžové oči, husté černé obočí a tmavé vlasy, kterým měsíční svit dodává stříbrný nádech. Dále potrhané oblečení, skrz které jsou jasně viditelné krvavé šrámy. 
V tvých očích se při pohledu na ně zaleskne soucit a hned zapomeneš na strach.

,,Co jsi zač?" Chceš vědět a pohled nemůžeš odtrhnout od chlapce. ,,Vlkodlak" hořce se usmívá mladík.
,,Jak ti říkají?" Nenecháš se odradit jeho předešlou odpovědí. ,,Lony" řekne a začne se pomalu vytrácet..