Dneska jsem po dlouhé době měla chuť a inspiraci něco napsat... Všechno bylo v pořádku a já krásně psala, když mi Wattpad oznámil, že jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek smazala až na jeden všechny své příběhy a rozhodla s Wattpadem skončit... Chápu, že je to její rozhodnutí, ale bolí to. Všechny ty knihy jsem četla aspoň dvacetkrát, dvě z nich jsem měla mezi prvními knihami, když jsem si vybírala žánry při založení Wattpadu a spoustu hlášek jsem si přidala do svého slovníku. Asi chápete, proč o tom mluvím...I když není moc lidí, co by četlo mé příběhy, někdo tu je.. A i těch pár si zaslouží vysvětlení, proč nepíšu... Dá se říct, že po dnešním zjištění, že jsem ztratila tuto část svého života, zas nemám chuť napsat ani čárku... Není to žádná nenávist vůči slečně nebo tak, ale opravdu mě tato skutečnost zasáhla a musím se s tím srovnat. Nechci vydávat kapitolu o 400 slovech, protože vím, že je to málo, ale dokud se věci kolem mě neuklidní a já sama se nehodím do normálu, není možné vydávat často a kvalitně...snad se to jednou zlepší a bude to zas jako dříve.
Mějte se krásně.. ❤️