"Zduř, vítej v mým zapadákově, snad mi tu za tu chvíli neumřeš :'3

Nemám tucha, jak jsi se sem dostal/a, ale tak co už, provedu tě, asi si nachystej do zásoby bělidlo, jen pro info :> "

Milá osůbka středního vzrůstu s tak mentálním věkem na 7 s vědeckýma brejlama na hlavě a flanelkou na sobě tě provádí svým zákrytem před normálním světem, div se že se ti ještě nemotá hlava.

 Za pár chvil dorazíš někam, kde na zdi jsou polepený fotky a Bůh ví jaký chemikálie, na zemi hromada pilin, papíry s tužkama a zbytky různých sklínek. 

Zjev, se kterým jsi byl/a schopný vkročit do tohoto bunkru znova promluví. 

"Klídek, snad tě to tu nepřiškvaří na zeď jako jiné návštěvníky, jdou celkem těžko seškrabat ze zdi. No nic, můžeš mi říkat Lucky, mám i pár dalších přezdívek, klidně mi i nějakou vymysli :3" 

Nabídne ti, ať si uděláš pohodlí a začne s s tebou povídat. 

"Hmm, dobře. Nějakou knížní sérii co jsem četla... Kočičí válečníci, někde to tu je, ale rozhryzaný od mývalů, to si asi moc nepřečteš. Seriály? Hah, doteď na nich ujíždim a asi to na mě zanechalo stopu."

Rozhodí ruky a ukáže na ten bordel okolo sebe. 

"Takže, máme tu Městečko záhad, Na vlásku, Zákony Mila Murphyho, Bluey, Hazbin a Helluvu, vyber si. Duh, první dvě mě viditelně postihly, nikdy jsem netušila že alchymie a dřevorubectví půjde dohromady. No nic, rozhlídni se dokola a až budeš chtít, tak můžeš jít, hlavně se tu někde nezabij. "

Naposledy se podíváš na její výtvory a v zápětí se ozve výbuch. 

"Dosradele, radši už bež, nepotřebuji, aby ses mi tu zasek/la v jantaru. " 

Koukne jinam a pousměje se. Ještě předtím, než tě vyhodí ti dá do ruk misku s gulášikem a chlebem. Neptáš se, odkud nebo z čeho to je a než stihneš poděkovat, zjevíš se někde úplně jinde, než jsi původně byl/a. Ochutnáš gulášika a pokračuješ dál ve své cestě.