ahoj. před dvěma nebo třema lety jsem přečetl celou triologii it’s okay to be gay a od té doby ještě asi dvakrát všechny tři znovu. tento týden jsem si to přečetl znova. pokaždé mě to rozbrečelo (hlavně ta úplně poslední část poslední knihy). hrozně jsem se s tím nějak sžil a bylo to to nejlepší dílo, co jsem kdy četl. na takový věk je to naprosto úžasný. hrozně za to děkuju. ten konec byl sice hroznej, ale ve reálném světě se i tyhle věci stávají. pokaždé, když jsem někde narazil na jméno Ryan, Ethan, York, Boston jsem si vzpomněl na tuhle triologii a probrečený noci. dnes jsem ji dočetl znova a celej den to nemůžu dostat z hlavy a musím myslet na to, jak smutný je, že se Ethan a Ryanem takhle rozdělili na extrémní dálku a kdoví jestli se uvidí… ale nemá to být kritika. děkuji moc
