Nickey Loneleyová

Ahoj čtenáři,
          
          Dnešek je nesnadný a nevidí lepšího zítřka. Možná, až tento měsíc vystřídá druhý, možná, že se prvním aprílem, dnem vtípků a žertů, vše špatné změní v dobré.
          
          Přeji mnoho sil a hlavně mnoho pozitivní nálady, protože s tou se vše daří o mnoho lépe.
          
          S pozdravem,
          Nii-Lou 

Ahoj čtenáři,
          
          dlouho tu nebylo ode mě slyšet, že? To mě mrzí, ale jinak to nešlo. Nyní se situace trochu vylepšila, proto jsem vydala hned dvě kapitolky VS se samými překvapeními.
          
          Doufám, že dech, který jsem teďkon chytila, je pořádně silný a já se tak budu příběhu věnovat více.
          
          S pozdravem,
          Nii-Lou 

Upřímně, plánovala jsem, že pozastavím svou tvorbu do doby, dokud neskončím s psaním testů. Bohužel to vypadá tak, že nebudu psát delší dobu.
          
          Nápady mám, zvlášť u Viru snů, ale momentálně se to všechno štve (a věřte mi, mám sto chutí napsat ostřejší, mnohem výstižnější slovo).
          
          Ne, že bych nic neuměla, u jednoho předmětu mám v plánu jít na předtermín. Pár se sice musím doučit, ale v tom problém nevidím.
          
          Problém, a to velký, je má rodina. Připadám si jako rodič tří dětí. Jedno je má sestra a další dvě děti jsou mí rodiče. Musím řešit všechno! Nemám ani chvilku klidu na učení, ač jsem na koleji. Natož abych psala příběhy.
          
          Promiňte mi.
          
          Prosím, počkejte si, až budu zase vydávat. Chápu ale, že tato doba bude dlouhá a ne každý si pamatuje, co kdy četl, jestli to vůbec dočetl. 
          
          Nii-Lou 

Miluju lidskou logiku.
          
          Nahradíme igelitové tašky za ty papírové, abychom dále neznečišťovali přírodu. Ouvej stromy, vy součástí přírody očividně nejste. (ano, používám látkové tašky, vydrží a najdou se vždy. Ani jich není potřeba tolik) 
          
          Snažíme se omezit (no spíš o tom jen mluvíme) konzumaci palmového oleje. Vtipe? Vtipe! Ah, tady jsi! Čím dál více lidí se dere na „zdravou stravu", pod kterou si drtivá většina představí jen ovoce a zeleninu. Těch lidí přibývá. Jako, pokud se nám podaří zbavit se plantáží, nahradí je nějaký sad s největší pravděpodobností tropickým ovocem.
          
          Je nám líto zvířat ve velkochovech. Čirou náhodou si zajdeme na jatka a bum! Jsou z nás vegetariáni, protože prostě by člověk zabíjet zvířata neměl. Ok? Vážně? Ano, bolí je to. Ale my jsme všežravci (mimo těch, co mají alergii na živočišné bílkoviny), to zaprvé. Zadruhé, halo? Co pytláci? To jsem jediná, co chce shrabat milióny, aby mohla dotovat jejich likvidaci? Zvířata tam venku jsou zabíjena pro radost, ne potřebu.
          
          V poslední řadě, proč třídíme až teď? To jsme nemohli dřív? Teď už je pozdě, protože jsme inteligentní. Jsme natolik inteligentní, až jsme blbí, že s velkou radostí hrajeme v loutkové hře přírody. Přesně podle jejích plánů ničíme vše jen, aby ona mohla zničit nás a regenerovat.
          
          Miluju tu logiku lidskou. Nepsala jsem to už?
          
          Krásné počtení,
          Nii-Lou 

Ahojky čtenáři,
          
          jelikož čtení Viru snů: Absurdního cíle dopadlo podstatně lépe než jsem čekala (jako o dost lépe), rozhodla jsem se ke kapitole na přání, která svým způsobem ani na přání není.
          
          Proč jsem se k tomu uchýlila? Stala se mi dneska hodně komediální věc. Ve škole jsme mikroskopovali a jelikož tohle bylo poslední cvičení (a bylo 16:10), plus jsme jeli jen s maličkými přestávkami od 9 ráno, byla jsem už dost unavená.
          
          Ale to není to, co jsem chtěla. Měli jsme už uklízet mikroskopy a já přitom tak nějak usnula/neusnula. Prostě jsem měla normálně otevřené oči, ale nevnímala jsem. Když jsem se probrala, profesor naříkal. Proč? Rozebrala jsem část mikroskopu (jako vážně).
          
          Tahle malá, vtipná i trapná momentka mě přiměla nějakým způsobem odlehčit Vir snů. Ale teď ten háček...
          
          Máte na výběr. První je, že odlehčím hned Vir snů: Absurdní cíl. Ono ve snu můžete dělat cokoliv, když ho máte pod palcem, ne? Můžete běhat po vodě, teleportovat se a mnoho dalšího. Napadlo mě, co kdyby na tohle přišli i hlavní hrdinové? Nebylo by to aspoň někdy trochu veselé?
          
          Dále mě taky napadlo nějaké to zadruhé. Bylo by podstatně později (Vir snů: Slepá zář) a byla by to vzpomínka. Nějaká stejně malá, vtipná a trapná situace, ne přímo ta má. Taky by to odlehčilo tamější atmosféru.
          
          Více to rozepisovat nebudu. Zaprvé, je to zatím jen na bázi idee. Zadruhé, chtěla jsem s tím počkat do vašeho rozhodnutí.
          
          Ode mě je to vše, volte podle sebe, co by se vám líbilo více. Tak či tak se to bude do příběhu hodit.
          
          Nii-Lou 

„Někdy ten největší krok ke štěstí způsobí nejvíce bolesti."
          
          Už podruhé ztrácím své vše, tentokrát navždy, tentokrát svojí vlastní vůlí.
          
          Bolí to, i po tom všem. Co jsem se při tom smála, co jsem trpěla, když jsem přišla o jeho ručně psanou část.
          
          První příběh znamenal sílu posunout se výše. Dokázal mi najít přátelé, odešel však pod rouškou nepřátelství.
          
          Mrzí mě, že jsou na světě někteří, kdo jsou hloupí natolik, aby trestali někoho za jeho názor. Že si tu jejich zášť nemít smysl pro spravedlnost vybili na příběhu, který nepatřil jim, jen se o nějaký ten rok méně podíleli na jeho psaní. Hrdi na sebe, rozeslali o autorovi lži a přiměli tak ostatní se od dotyčného držet dál. Nemluvit s ním, jen jej hladit, objímat. Skopávat ze židle.
          
          Internet dokáže divy. Dříve jsem si potrpěla na pravdě, teď píšu lži. Psané slovo je skoro u každého lží, ne? Zkreslenou realitou? Když to ale někomu pomůže, pak to lež nemůže být, že? Jsem sobec myslící na ostatní. Konejším je skrze text, často jim píšu „hugs you". Paradoxem je, že mě kamarádi ani za nějaké ty dva roky objímat nenaučili.
          
          Bojím se? Nejspíš jsem srab schovávající se za „chrabrá" slova.
          
          ... 

„However it is bad, I can make it right. Doing mistakes brings me higher than if I was always right." (Nii-Lou)
          
          Je tu mnoho lidí, co si myslí, že jsou špatní ve všem. Buďte špatní, protože ten, kdo skočí ze dna, vyskočí výš než ten, kdo z té výše skočil a namlel si hubu.
          
          Možná si tím zlepším náladu jen sobě, ale znám takové, kteří to potřebují též. ❤️
          
          S pozdravem, 
          Nii-Lou

Heslo pro zlepšení nálady:
          
          „Stay innocent, be naive. But still dream big. Dream big to the point that it is beyond your ability and endeavour to achieve it. So dream big and don’t lose your innocence." (Suga, BTS)
          
          Mít sny je lidské, dosáhnou jich jen výjimeční. Pište a neztrácejte naději, protože i z komára se mnohdy stane velbloud. ❤️ 
          
          (Tu nevinnost jsem pozměnila na naději, ale nebudu měnit citát někoho jiného, protože jedno pozměněné slovo neznamená, že je to automaticky moje. Plus mi to přijde neuctivé.)

Ahojky mí drazí,
          
          nechtěl byste mi někdo dělat korektora? Šlo by to?
          
          Jednalo by se o korekci pravopisu u hodně kontroverzního Viru snů: Absurdní cíl a coby kdyby Mise časem. U obou jde o sci-fi. Zatímco Mise časem je próza, jak se patří, u Viru snů je to jiné, protože tam jsou obsaženy prvky poézie (v podobě trochu zpřeházeného slovosledu, proto nevyhledávám korekci chyb původu gramatického, ale pouze a jen pravopisného).
          
          Je mi jedno, jestli mi ty chyby vyčtete v komentářích nebo soukromě. Je mi špatně z toho, že si to po sobě klidně i pětkrát přečtu a po půl roce, kdy si většinou potřebuju oživit děj, umírám nad primitivními hrubkami, ne-li dokonce překlepy, které najdu.
          
          Vím, že u Viru snů to bude obtížnější, ale snad se to dá.
          
          Předem moc děkuji za jakoukoli ochotu. Moc to pro mě znamená.
          
          Nickey

Díky za follow. :-)