ReMMeX

Šťastný nový rok,  spoustu úspěchu a hodně zdraví!

Původně jsem plánoval vydat dnes jen jednu kapitolu Ďáblovy šachovnice, ale po delším přemýšlení mi došlo, že tyto kapitoly k sobě patří. Proto jsem se rozhodl vydat druhou i třetí kapitolu najednou. 
          Myslím si, že spolu tvoří jeden celek a budete si je moct vychutnat najednou.
          
          Doufám, že se vám čtení bude líbit! 

Zdravíčko,
          pokud jste si ještě nevšimli, Ďáblova loutka – první část je hotová. A co dál? Jasně, píšu druhou část. Jenže… narazil jsem na zvláštní pocit, že mi tam něco chybí. Něco, co samotný text nedokáže úplně předat.
          
          Napadly mě obrazy — ale přiznejme si, ilustrace u knížky by v tomhle případě působily spíš rušivě. A pak mě trefil nápad:
          retrospektivní písnička od samotné autorky příběhu.
          
          Ne jako doplněk děje, ale jako atmosféra, nálada, zpětný pohled. Něco, co si pustíte při psaní nebo čtení a necháte to pracovat někde na pozadí. Přiznávám otevřeně — nemám kapacitu ani technické možnosti takovou písničku reálně vytvořit. A i když jsem si dřív říkal, že AI využívat nechci, ten nápad mi přišel natolik přesný, že jsem to zkusil.
          
          Upřímně? Fungovalo to.
          Jako ambient k psaní další části mi to pomohlo víc, než jsem čekal. A tak jsem si řekl: proč si to nechat jen pro sebe, když by si to mohl poslechnout kdokoliv z vás, komu ten svět taky sedí.
          
          Další otázka byla: kam to nahrát?
          Naštěstí mám kamaráda, který má SoundCloud, kam si ukládá své AI hudební výtvory. Tenhle se mu líbil natolik, že mi nabídl ho tam zveřejnit, aby byl kdykoliv dostupný — spolu s jeho ostatními tracky.
          
          Takže pokud chcete, tady je možnost si k Ďáblově loutce pustit i hudební stín, který mě provázel při psaní.
          
          https://soundcloud.com/music-or-somethink/blova-loutka

Ahoj všichni! 
          Chtěla jsem vám dát vědět, že už je pár dní venku moje kratší romantická komedie „Operace frajírek“ 
          
          Čeká vás romantika, humor, trochu chaosu a frajírek, který si myslí, že má všechno pod kontrolou… spoiler: nemá. 
          Jestli máte náladu na oddech, úsměv a lehkou romkom atmosféru, budu moc rád, když se na ni podíváte.
          
          Děkuju za vaši podporu, komentáře i hvězdičky – moc si toho vážím ✨

Zdravím čtenáři a pisálkové!
          Po vydání 4. kapitoly Nitě chaosu z mé knihy Dáblova loutka cítím potřebu vás upozornit: pokud se chystáte mé dílo číst, mějte na paměti, že obsahuje hodně brutálních a temných scén. Explicitní obsah sice není detailně popisován (lidské těla), ale rozhodně nejde o klasickou teen romantiku. Pokud milujete tradiční romantická díla, možná tohle nebude nic pro vás. Ale pokud vás láká temnější, nečekaná kombinace romantiky a napětí, možná se tu najdete.

Zdravím všechny! Poprvé píšu knížku z pohledu ženy – [Ďáblova loutka] – a musím říct, že mě to fakt baví, je to příjemná změna. Jediná věc, která mě ale štve, je, když se musím vracet třeba o dvě tisícovky slov zpátky a pořád dokola opravovat zájmena a vyjadřování v ženském rodě. 
          

Nová kapitola: Můj lid, moje královna
          
          A je to tady! Kapitola "Můj lid, moje královna" je konečně venku. Musím přiznat, že psaní této kapitoly pro mě bylo trochu jiným zážitkem. Na začátku jsem se do příběhu pustil s tím, že se chci zaměřit především na budování světa a vztahů mezi postavami, a ne na romantiku. Měl jsem dojem, že by to sem nepatřilo. Ale jak to tak bývá, příběh si začal žít svým vlastním životem a romantika se do něj postupně vplížila.
          
          A víte co? Teď retrospektivně si uvědomuju, že to byl vlastně skvělý krok. Nejen že to přineslo nové rozměry do vztahů mezi postavami, ale zároveň to do příběhu vneslo i hlubší emoce. Těch momentů, kdy jsem si říkal, jestli to bude fungovat, bylo hodně, ale dnes už vidím, že to příběhu opravdu pomohlo.
          
          Byl to pro mě osobně trochu risk, ale myslím, že to přineslo přesně to, co příběh potřeboval. Postavy jsou teď víc lidské, a tím pádem i jejich příběh a cesta je autentickější.
          
          Děkuju vám všem za to, že se stále se mnou vydáváte na tuto cestu. A doufám, že se vám tahle kapitola líbila tak, jak mě bavilo ji psát.
          
          Mimochodem, trochu mě mrzí, že nedostávám tolik zpětné vazby. Zhlédnutí kapitol sice přibývají, ale chybí mi vaše názory. Nevím, co se vám líbí, co byste chtěli vidět více, nebo co bych měl zlepšit. Vaše komentáře a reakce by mi opravdu pomohly příběh dál vylepšovat. Takže pokud máte chvilku, budu opravdu rád za jakýkoliv feedback.

Ahojky, děkuji za follow❤️

Ahoj moje bando věrných,
          právě jsem vypustil 14. kapitolu a... popravdě? Byla to jízda. Nejen akce nebo krev – i když ano, i toho se dočkáte (a sakra intenzivně) – ale hlavně emoce. Tohle bylo o nás. O těch tichých chvílích mezi výbuchy, co tvoří základ něčeho, čemu se dá říkat rodina.
          
          Ať už jde o krevní magii, démonické stíny nebo polštáře z krve – jo, i ty tam najdete – tentokrát jsem fakt cítil, že se něco lámalo. Uvnitř hlavního hrdiny. V ostatních. A vlastně i ve mně, když jsem to psal.
          
          Několikrát jsem se při psaní nahlas zasmál, jindy mi přišlo, jako by mi někdo seděl na hrudi. Tahle kapitola není jen další krok – je to změna. Tichá, ale hluboká. Možná se to na první pohled nezdá... ale pod povrchem to vře.
          
          A jo… taky možná uvidíte jinou stránku těchhle „tvrdých“ postav. Protože někdy je polibek víc než vítězství. A smích zní jako ozvěna přežití.
          
           Jestli čtete od začátku – díky, že v tomhle šílenství jdete se mnou.
           Jestli jste noví – vítejte. Ale připravte se: tohle není jen fantasy. Je to krev, slzy, magie… a občas i naděje.
          
          Dejte mi vědět, co ve vás kapitola vyvolala. Jsem fakt zvědavý, co v ní uvidíte vy. A hlavně – děkuju, že jste tu. Bez vás by tenhle svět neměl smysl.
          
          S úctou (a kapkou krve),
          ReMMeX

Nová kapitola venku: Oheň, krev a pouta
          Tahle část je pro mě osobně zlomová. Štěpán se pomalu, ale jistě mění — a ne každej to zvládne rozdýchat.
          
           Co když hlavní hrdina není tak úplně hrdina?
           A co když i v těch nejtemnějších chvílích dokáže cítit lásku?
          
          V týhle kapitole najdete vesnici v plamenech, morálně dost pošramocený rozhodnutí a jeden moment, kdy se možná konečně přizná, že mu na někom fakt záleží.
          
          Zajímá mě — kde byste vy osobně nakreslili hranici? Co je ještě v pohodě… a co už je moc?
          
          Já? Já tu hranici asi ztrácím spolu s ním. A právě proto mě to tak baví psát.
          
          Přečti si “Oheň, krev a pouta” — kapitolu, kde se nejen bojuje, ale taky drží za ruku.