Chtěla jsem vytvořit přímo "složku" na povídky pro ostatní, ale blbne mi telefon :( Doufám, že nevadí jak to napíšu tady :3
Seděla jsem na kraji postele a koukala před sebe. Právě mezi mnou a Jiminem proběhla hádka. Zase v tom hrála hlavní roli moje žárlivost. Nedokážu si pomoct..každá dívka v jeho okolí je pro mně jako kdyby hrozba. Proč? Důvod je jednoduchý. Miluju ho natolik, že se bojím jeho ztráty. Opatrně jsem se zvedla a zaposlouchala se. Jimin po naší hádce odešel do koupelny. Slyšela jsem téct vodu. Sprchoval se. Promnula jsem si uplakané oči a prohrábla si vlasy. Každá hádka s ním mě zraňovala. Nadechla jsem se a pomalu přistoupila ke dveřím koupelny. "JiMinie..?" zašeptala jsem a zaklepala. Voda se sprchy se vypla. V této chvíli mi bušelo srdce jako o závod. "Co?" ozvalo se. "Můžu dovnitř?" zeptala jsem se. Sledovala jsem kliku která se pomalu otáčela a pak Jimina, který stál hned přede mnou. Oči se mi zabodly do jeho holé hrudi. "Co se děje?" zeptal se. Skousla jsem si spodní ret a podívala se mu do oči. Sledovala jsem jeho nádherné oči ve kterých se leskl smutek. "Omlouvám se," zašeptala jsem a sklopila hlavu k zemi. "Subie.." zašeptal a mě se na těle objevila husí kůže. Milovala jsem, když jeho ústa vyslovily mé jméno. "Není nic kvůli čeho by ses měla omlouvat." řekl a přistoupil kousek ke mně. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Usmíval se. "Ale ano," zašeptala jsem. Jimin zavrtěl hlavou a chytl mě za boky. "Je neskutečné jak se bojíš o to, že bys mě mohla ztratit. Ale..není nikdo kdo by se rovnal Tobě. Ano. Je tady spousta dívek, ale nikdo jako Ty. Jsi vyjímečná. Jsi moje." po tomhle moji tvář smočil potůček slz. Byla jsem šťastná. "Jsi jenom Ty a já. Nikdo jiný. Jen my." palcem mi setřel slzy a usmál se. "Jen my?" zeptala jsem se. "Jen my." kývl hlavou. "Navždy?" "Navždy Subie.." po téhle odpovědi přitiskl své rty na ty mé a začal mě něžně líbat...
Tadáááá :3 Doufám, že se líbí :3 <3
