Do tohohle bílého políčka hledím bezmála už pět minut, přemýšlejíc, jak jinak, než nad blbostmi. Z nějakého důvodu mi přišlo důležité to sem napsat.

Jsem naprosto obyčejný, nezajímavý člověk, který je absolutně neschopný se jakkoliv socializovat, takže skoro každá myšlenka toho, kdo mě vidí, musí být něco jako: proč se na mě ta brambora dívá, nebo třeba taky něco jako, už tři minuty hledí na jedno místo a divně se culí... Není divná? Odpověď je ne! Teda ano, jsem divná, ale v tom momentě nejsem tak divná, jako bývám normálně. Dost pravděpodobně přemýšlím nad nějakou mou oblíbenou knihou, nebo taky nad jídlem... 

    Za můj život mi několik lidí řeklo, že jsem divná, nebo že je můj humor divný, nebo že můj styl je divný. Pff, jakákoliv šance, že bych já mohla být já někdy divná se vylučuje... Ehm... Dobře, fajn! Jsem divná a omlouvám se, zda li pohoršuji tvé bytí na planetě Zemi. No, zmírní tvé trápení to, když ti řeknu to, že mám ráda Harryho Pottera? Ne? Snaha byla. Určitě ji tam někde najdeš... Když budeš hledat hodně, hodně, hodně moc, tak mou snahu o zlepšení mého celkového vzezření někde určitě najdeš... Pohřbenou pod mou leností a prokrastinací.

Dost pravděpodobně za svůj život nepotkáte člověka, který má tak nesnesitelné špatně vyjadřovací schopnosti jako já. 
    Řekla bych, že je opravdu umění, udělat z věty, jako je tato: Šla jsem ze školy a v podstatě jsem celý den nedělala nic jiného, než koukala na seriály, nebo si četla. 
    Udělat něco, jako tohle: Dnes ve škole jsem potkala papouška, který mluvil s hrochem a cestou domů jsem viděla Draca Malfoye, který po telefonu mluvil s Bartem Simpsonem. Tohle je jeden z důvodu, proč upřednostňuji psanou formu vyjadřování.

Toť vše k mým vyjadřovacím schopnostem. Jinak jsem naprosto nezajímavý člověk... Jak jsi vlastně našel tenhle účet? Žádnou knížku nepíšu, tak kuš kuš z mého profilu a ať tě ani nenapadne mi napsat, nebo ještě hůř, zavolat mi. 

S vámi se loučí vaše neschopná brambora se jménem Sissa.