Stydlivá Kronikářka

Piškotku, Piškotku... prý jsi malinkaté miminko! Krásně hlavičkou dolů, a taky mě krásně kopeš po celé diagonále dutiny břišní, ale jsi malililinkatý - máš váhový odhad jen něco přes dvě kila (kind of ňuňu actually T__T).
          
          Aaa vlastně se tomu nedivím. Minulý týden na srazu mi kamarádky taky řekly, že mám pidibříško. Od té doby pochybuju o tom, že jsem v devátém měsíci (for real, no jokes :D)
          
          Byla jsem na check inu v porodnici. Paní doktorka poznamenala, že nebydlím daleko. Řekla jsem jí, že to abych mohla dojít pěšky. Podívala se na mě takovým tím pokerfacem: "Ne, nedojdeš pěšky - to nedáš - nebo jak si myslíš, že se rodí??"
          
          PFFF JÁ JÍ UKAŽU!!!! ( = šajze, teď už MUSÍM dojít pěšky :D)
          
          Dostala jsem předepsanou náhražku cukru, abys těch pár posledních dní lepšejc rostl, Piškotku. Je to pěkný kentus a pokud není zrovna příležitost nasypat si to do kaše, nemůžu to dostat do pusy. Na tvou počest si tímto raději dám každý den nanuka (no nééé vždyť musím, hahahaha :D ....a taky je pěkný hic *rozplácla se do postele*)
          
          Anyways...
          
          Musíme s tátou koupit novou tašku. Zjistili jsme totiž, že všechny ty věci do porodnice se nám do staré dobré Lacosty nevejdou a potřebujeme něco většího (kam mám taky narvat ten půlmilion plínek pro Tebe a pro sebe??? :DD) Takže, momentálně mám veškerou výbavu naskládanou do tašky z Ikea. Pls, nechoď ještě ven, já nechci jet rodit pěšky a ještě s taškou z Ikea. :D

tentokrát jen osobní záznam, nic ke kronice ani k wattpadu :D možná bych z toho měla založit  nový příběh a necpat Vám to furt do oznámení, héé...)
          
          Stydlivá Kronikářka (SK): Čus ségro. AHOOOOJ ZLATÍČKO :3 *mazlí se se synovcem*
          
          Švica: Čus ségro. AHOOOOJ PIŠKOTÉ :3 *zdraví břicho*
          
          Piškot: *chrápe*
          
          Synovec: *neumí říct teta* Tytýýý :3
          
          SK: *na oko se zlobí* Já nejsem tydýt - ty jseš tydýt.
          
          Synovec: *opičáčí smích* Tytýt! :D
          
          SK: *culí se* Já ti dám tydýt! Řekni teta!
          
          Synovec: *euforický skřek* TYTÝÝÝÝÝÝÝÝÝT!!!!
          
          SK: *zlechtá dítě* Sám jseš tydýt!
          
          Synovec: *piští radostí* Tytýýýýt!
          
          Piškot: *chrápe*
          
          Švica: Piškote, jak to teda je, jseš holka nebo kluk?
          
          Piškot: *chrápe dál*
          
          Švica: Piškote, kopni jednou, jestli jseš holka, kopni dvakrát, jestli jseš kluk.
          
          Piškot: *DAT ONE POWERFUL KICK*
          
          Švica: OMG jdu objednat minišatičky :OOOOO
          
          SK: LOL a když to bude kluk? :D
          
          Švica: TAK MÁ SMŮLU, BUDE PRINCEZNA
          
          Synovec: tytýt!! :( *natahuje ručičky*
          
          SK: Promiň, miláčku, nemůžu tě nosit. Mám v bříšku miminko, pamatuješ?
          
          Synovec: *hluboce se zamyslí* Mimi.
          
          SK: aaaaaaawwwwwwwww! :O *rozpouští se do loužičky* ano, správně, mimi!
          
          Synovec: *má očividně radost*  Mimi :3
          
          SK:  .......a teď řekni teta.
          
          Synovec: .......................................... tytýt :P
          
          ....a byl to hezký den! :D Sluníčko svítilo, hra na tydýta trvala asi tak dvě hodiny v kuse a Piškot to celé prochrápal. Anyways, užívejte jara a ať se Vám dobře píše, já si jdu lehnout *padá do peřin* XD

Čauky! Jenom malá rychlovečka - Když barvy zpívají je pozastavený úplně... tak až se vrátíš ke čtení, tak se prosím nelekni, že není a nevyjde (zatím) nová kapitola. Theodora a Eliota musíme nechat odpočívat. :)) :DD Ale píšu jiný, taková menší reklama pro tebe mrk mrk ;)) užívej a měj se!

Celý den. Celý den nad tím sedím! Čtu to pořád dokola a dokola. A změny už minimální :D máte to taky tak, než zveřejňujete? Taky se z toho můžete zbláznit? Beztak jsem to nakonec víc pohnojila než vylepšila. XD
          
          Ale couž :D další tři kapitoly jsou venku :3 extra dávka extra náročného čtiva - tentokrát ne v duchu zloby války, ale v duchu "jdu se učit na test z chemie" :D :D
          
          Anyways, asi mi z toho za chvíli rupne v makovici. :D Jdu vám radši sdělit zajímavou historku. 
          Teda zajímavou.... nevím :D 
          On je to vlastně víc fun fact než historka :D
          
          Byla jsem s morčetem na veterině - bohužel, jeho rozsudek je rakovina.
          
          Veterinářka: "Léčba je hodně nákladná, a jak se tak na vás dívám, tak do toho nepůjdete, že."
          
          Kronikářka: >:( "Excuse me?" *školka rage*
          
          Veterinářka: "Ach, promiňte. Já tím myslím, že podávané léky jsou radioaktivní - a vy jste OČIVIDNĚ těhotná."
          
          Kronikářka: *DO I LOOK LIKE*..............ah. "Počkat. Radioaktivní?" :OOOO
          
          Veterinářka: "Na úrovni rentgenu, ale vy byste s tím do kontaktu přijít určitě neměla."
          
          Kronikářka: "Nooo a kdyby ty léky podával manžel?"
          
          Veterinářka: "Tak je problém stejný, protože to morče pak má radioaktivní bobky. Musela byste se odstěhovat jinam."
          
          Takže poučení pro dnešek zní: když morče sežere radium, budou mu svítit bobky! :D hahahahah :D ...um. Dělám si z toho legraci, ale ve skutečnosti jsem celkem smutná :D a taky zmatená - asi už to těhotenství jde vážně vidět! :O A víte co? Mě to vlastně hrozně těší :D začínám mít reálný pocit, že až bude děloha prázdná, tak to obrečím D:
          
          Also Veterinářka: "Nic si z toho nedělejte. Ta léčba to morče natolik zruinuje, že by vám pak stejně umřelo. Nechte ho dožít bez trápení."
          
          A tak to taky bude! Mír a svatý klid jsou pro to zvíře určitě stokrát lepší než brutální léčba a cancer-free death in pain.
          
          JO A JEŠTĚ - veškerá oznámení vyřídím, to se ví! Dneska ale už monitor nechci vidět :D tož sa mějte, opatrujte se a vychutnávejte ty jarní deštíky, je to naprosté žůžo, no né? :3

Hele... byla jsem teď přes týden nemocná a vzpomněla jsem si na tebe! NA TVŮJ ZIMNÍ POST O NACHLAZENÍ! holka... já myslela, že chcípnu. Došla jsem k osvicení!! :D Radši budu mít kašel a rýmu, než škrábání v krku. A radši budu mít kašel než rýmu... vyšlo mi, že je mi chrchlák úplně u zadele :DDD

@ Stydliva_Kronikarka  No, těš se, i když je tu menší trigger warning. Ale jestli máš ráda bondage a estetiku, tak si pošmákneš, toto je snad vrchol Týnouškovy, ehm, ehm, estetiky. Ale to super! Jinak já už konečně vymyslela platformu, kde bych mohla sdílet foto, musím se tu však ještě chvíli porozhlédnout. A pak, že nic nevymyslím! 
          
          A pozor, sdělím kouzlíčko. Napřed to bylo jen nevýrazné průhledné broušené sklíčko. To jsem omalovala laky na nehty a teď drátuji. Jsem ale začátečnice, tak to možná bude nic moc.

Díky za sledování, čím jsem si ho zasloužila?

Achich, přátelé, tolik báječného čtiva od Vás! Dáváte mi pěkně na zadek <3 jak se to stane, že se na jednom místě sejde tolik kreativních autorů? :OO Slovotvůrci budiž novým důkazem, že ČR na fantasii nouzi nemá! Miluju <3
          
          Anyways, mám v plánu pokračovat ve své tvorbě, jojojo. Kapitoly k opeřené kronice jsou předchystané, jenom... nevím, kdy přesně to pustím ven, už se totiž zase stydím :D *facepalm*polštář přes hlavu*schovala se do skříně* 
          
          ...ale MEH! Brzy to bude venku <3 stále smutné a stále náročné, ale... tak nějak se to stalo, že... píšu jednu velkou válečnou tragédii *pláč* 
          
          Tímto se opět omlouvám za psychickou damage a pro zájemce přihazuju novou veselou postní storku jako kompenzaci :D
          
          Miluju pletení z bavlnek! Je to vedle psaní moje další oblíbená sedím-na-zadku-aktivita :3 náramky přátelství jedu od první třídy, a propracovala jsem se od různých pletenců až po drhání alpha vzorů.
          
          Takže jsem si vymyslela postní aktivitu. Budu rozjímat a u toho drhat, jojo :D
          
          Mým cílem bylo vytvořit obraz, který by byl poskládaný ze čtyřiceti okének (40 postních dní = 40 okének), takové puzzle :D tak jsem zapnula své matematické skills, udělala náčrt a rozpočítala si to tak, aby byl výsledný obraz o velikosti ca. A3 (když už, tak ať to za to stojí, no néé!) 
          
          Objednala jsem bavlnky, vyhrnula si rukávy a jedéééém! :D Každý den jedno okénko (pozn. jedno okénko mi vychází na asi 2,5 - 3 h pletení)
          
          Jenže....po týdnech každodenní rozjímavé práce (jauvajs moje prsty :D) koukám na vzorník a.... šajzekace... něco je špatně... jak je možné, že jsem stále na začátku, když půst za chvíli končí? O.o
          
          A pak mi to došlo. Ach. Já si těch okýnek nenavrhla 40. Já jich navrhla 375. Nevím jak. Nevím proč. A vůbec mě to netrklo. VŮBEC. 
          
          WTF!! Jestli tohle někdy dokončím, tak ten obraz bude velký přes celou stěnu! Já dělám f*cking gobelín!!!! :DDDDDDD *facepalm*polštář přes hlavu*schovala se do skříně*
          
          Takže to bude prozatím všechno a já se jdu projít, ať se uklidním, čááááááu! :D

@ Stydliva_Kronikarka  No, já vím, už zase. Jako, najít by sis mohla... Ale nevím, jestli by ti to bylo platné. XD Jednak, stalo se to před lety, jednak to stopro popře, a jednak, no, nevím... Já už ze svých zkušeností raději na nikoho neupozorňuji přímo.
          
          Jako, já jsem přemýšlela o nějaké stránce, galerii, ale ještě ladím. :)
          
          Tak jooo! Vyladíme detaily... Protože... Ehm, ehm, možná chystáme svazovačku!

Zdravím, přátelé! :3
          
          Pro ty z vás, kdo to sledujou, tuhle středu byla *má milovaná +++ <3* Popeleční středa, kterou katoličtí křesťané jako Kronikářka zahajují postní dobu.
          
          Jooo, když jsme u toho, měla jsem náboženský zážitek :D (viz další odstavec, který smíte směle přeskočit, není důležitý :D)
          
          Víte, Popeleční středa je den přísného postu, tj. můžete se "najíst do sytosti jednou za den" - což pro pracující lidi není ideální a jednoduché XD - ale mě to ve výsledku trápit nemuselo, těhotné ženy se totiž postit nemusí, hahaha :D (díky, Piškote, za tyhle výhody! - btw, stále neznáme jméno ani pohlaví, kdyby se někdo ptal :D) Ale i tak to znamená žádné maso, žádné dortíčky a čokoládky, žádné zbytečné mlsání a tak... XD takže jsem si v klidu posnídala, uklidila nádobí a... ÁÁÁÁÁÁaaaáááááá taková chuť na pistácie!!!! Nemohla jsem odolat! Dala jsem si jich pět!!! *stydí se* a říkám Bohu: "hej, já nevím jak to s těmi těhotenskými chutěmi dneska dám" and Všemohoucí was like: "say no more" takže, přátelé, udělalo se mi tak špatně, že jsem na jídlo po zbytek dne neměla pomyšlení XDD a ne, nemyslím si, že to byl trest za ty pistácie, byla to výpomoc!!!! *nikdo s ní nehne* :D
          
          Anyways - proč Vám píšu (zase žvaním). Přemýšlela jsem o Slovotvůrcích, dokonce jsem vymyslela dva různé příběhy, kterými by se dalo zapojit. XD Jenžeee.... ono mě to ve výsledku vůbec nebaví psát, kor když mám rozdělanou tu svoji opeřenou věc D: kromě toho, čtu tolik báječných příběhů, že mi to prostě na priority-checklistu přišlo neumistitelné. 
          
          Takže se letos účastnit nebudu - maybe next time, až si budu potřebovat odpočinout od pokakaných plínek XD XD 
          
          ...když nad tím tak přemýšlím.... ono se to asi vážně děje, já budu máma???? :DDD jako really, kdybych měla rodit teď, tak se budu všech v porodnici ptát "tohle je vážně Piškot? Jakože... moje miminko? Moje bábetko? MOJE? Jakože si ho můžu nechat?" :DDD 
          
          JÁ? R U SURE???
          
          But I'm in! Takže bless you all a mějte se parádně :3