Zdravím. 

 Jistě by vás zajímalo kdo jsem.
 Je těžké se definovat. 

Ale určitě jsem snílek. Už jako malá holka, jsem si vymýšlela neviditelné zvířatka-kamarády. Kteří mě třeba doprovázeli na kroužek nebo mi dělali společnost o prázdninách. Ze začátku to byli malí tvorečkové jako veverka či ptáček. Když jsem rostla a moje představivost také byli to smečky psů a dokonce i draci . 

Také jsem si vymýšlela různé příběhy. Ale vás by jistě nezajímal příběh: Jak se luční koník naučil skákat, že? 

A tak jsem se rozhodla že se s vámi  o své příběhy na stará kolena rozdělím (33). 

Toužím napsat příběh který vás vcucne. Stejně jako se to stává mně, když narazím na dobrou knížku. Chtěla bych napsat příběh, který se bude číst jedním dechem, dokud nedojdete nakonec. Ale k tomu mám ještě daleko. 

Proto vás prosím o jakoukoliv ozvu - pozitivní či negativní. Nevadí. Vše je vítáno, ať se nad svými chybami můžu zamyslet a pokusit se jich zbavit.