Hlodá mě žízeň po něčem, co nedokáži definovat. Mé sny se rozplývají s každým dnem. Někdy mám tolik slov, že je komolím, jindy mlčím až mám sucho v krku. To, co by mě mělo  ničit, mě ofoukne jako letní vánek, to, co jiní ustojí, mi podráží nohy jako hurikán. Miluji nevyřčená  slova, šepot, pláč. Chtěla bych umět věřit. Příběhy jsou mým druhým životem a já nedokáži sama sebe přesvědčit, že jsou skutečné. Nedokáži se přesvědčit, že já jsem skutečná. Nemám, proč se smát a zářím. Nemám, proč plakat a teskním. Jsem křehká nebo silná? Sama nevím. Sama nevím, kdo jsem. Kdo?