@Weird_Sid Sidney! (docela se ty celý jména drží, nemyslíš?) Včera jsem o tom trochu přemýšlela (a pak ještě dneska o chemii, myslim), vytvářela jsem si takový malý útržky situací a pak jsem se v hlavě zaposlouchala do toho ladnýho jazyka, který ochromuje mysl. Vůbec si nedovedu představit, že sis v takový situaci mohla vzpomenout na mě, protože sakra Francouz, pravej, ryzí, nepadělanej Francouz před tebou a ještě k tomu je vtipnej. A pak mi přišla na mysl docela komická vzpomínka z vlaku. Seděla jsem v kupé a vlak zastavoval v takový malý vesničce, kde není jiná možnost koupě jízdenky, než ve vlaku. Nastoupil muž, dvacet šest let, jak jsem se později dozvěděla. Neměla jsem tušení, že je to Francouz, dokud nepřišla postarší průvodčí a nechtěla po něm jízdenku. Byla to docela sranda, jejich beznadějné pohledy a silná gestikulace. Teda oni se moc nesmáli asi. Paní totiž neuměla ani anglicky. Myslím, že pak byla trochu uražená, že jsem nezasáhla dřív a na mou jízdenku dočista zapomněla, jen aby mohla být co nejdřív pryč. Docela jsem si s Thomasem popovídala, řekl mi, že je z Nimes, dal mi svou adresu a že jestli udělám zkoušky, tak se mám stavit. A já tam teď budu tři roky studovat. Haha miluju náhody strašně moc. Amen.