Nejsem tady, abych byla vidět.

Píšu o ženách, které milují ženy - o těch, co se nikdy nevešly "správně".
O těch, co se smějí v popelu, bijí v tichu a přežívají navzdory.
WLW, ale ne v romantickém filtru.
Spíš v prachu, krvi a něze, která bolí, protože je skutečná.

Moje postavy dýchají v místech, kam se ostatní bojí vstoupit.
Mají v sobě špínu, sílu, kód.
Některé bojují ve válce, jiné v tichu a některé kradou světlo ze stínů.
Ale všechny chtějí jediné - přežít, aniž by se ztratily samy v sobě.

Nemluvím často o sobě.
Možná proto, že většina věcí, které chci říct, se už dávno rozpadla do vět mých postav.
Jsem ticho s nožem v kapse. Tvůrce chaosu, co skládá pořádek ze zbytků emocí.
Miluju kontrasty - tvrdé linie a křehké pravdy.
Nadávám víc, než bych měla, a sním víc, než bych stihla žít.

Můj drsný, syrový styl není póza - je to odraz mě samotné.
Hudba, co mě formuje - punk, metal, rock - formuje i mé příběhy.
Jejich rytmus se vpíjí do slov jako rez do oceli.
Z každé věty dělá výkřik, ne modlitbu.

Nečekej dokonalost.
Čekej upřímnost, syrovost, jizvy a pár chyb, které dělají příběh skutečným.
Pokud čteš mezi řádky, možná mě poznáš.
Pokud ne - tak to má být.