Nazdar korby,
Musím uznat, že máte výdrž a já jsem za to strašně moc ráda a chci vám hrozně poděkovat, že i po tom, co jsem takovou dobu nepřidala ani jednu kapitolu a ještě ke všemu smazala jeden příběh (Je to pravda, smazala jsem ho, není to chyba wattpadu, jak jste si někdo mysleli.), mi stále všichni posíláte komenty a zajímáte se o příběhy. Takže jsem se rozhodla vás trochu zasvětit do situace.
Pokaždé jsem se vymlouvala na hodně učení a tréninků, soustředění a takovejch kokotin a teď, po zdatném absolvování mononukleózy (Jsem se asi někde s někym vykousla, no :D ), jsem se rozhodla na všechno vymlouvání vykašlat a aspoň trochu do toho jít (stejně nemůžu sportovat, tak nemám co dělat :P).
When Dreams come true... momentálně pokracovat nebude a nevím, kdy s tím vůbec znova začnu, takže zatím berte Joshifer story za uzavřenou věc.
Naopak hodlám zaplout rychlostí Michaela Phelpse (snad se to tak píše :D) do Maybe I love you too... a to i přesto, že bych se neměla namáhat.
Všem vám ještě jednou moc dekuju za podporu a pokusím se přidat další kapitolu co nejdřív.
"Enjoy every day of every week and every month of every year because you never know if it's not your last one."
-MononukleózouPolíbenejZadek8