Moji milí,
vím, že jsem měla plnou pusu slibů a plnou hlavu vidin, jak to tady potáhnu do padesáti. I přesto všechno co jsem vám naslibovala se s vámi loučím, už definitivně opouštím wattpad. Milovala jsem ten pocit tvořit něco, co lidé ocení, budou to mít rádi a budou se těšit na další díly. Jenže i přes všechny překážky, pauzy, kritiku i chválu, překonané hranice a neuvěřitelnou podporu od vás, mých milovaných čtenářů končím. Proč? Nedostatek času, s věkem mi přibývá rozlet a už prostě po večerech nesedím doma u počítače a nepíšu do brzkých ranních hodin příběh Victorie a Harryho. Vím, že jsem vás tímhle zklamala, ale položte si otázku.
Chtěli by jste, abych pokračovala i přesto, že mě to nebaví, unavuje a nenaplňuje? Že je to něco, do čeho se nutím a dokopávám se do toho několik měsíců? Potom to tak i vypadalo.
Já to takhle nechci. Psala jsem, protože jsem chtěla a bavilo mě to... Bože, setsakramentsky mě to bavilo! Psaní stále miluji a budu se mu věnovat, a však už jenom v době, kdy si sama řeknu, že chci něco vytvořit. Už to nebude holt vidět tisíce párů očí.
Omlouvám se všem, kteří doufali v mé vzkříšení. Ale já sama jsem dala přednost tomu co chci já a ne ostatní. Věřím a doufám, že to pochopíte. Vy všichni, kteří jste moje příběhy četli a alespoň trochu vás bavily. Miluju vás všechny do jednoho.
Moc Vám děkuju, ani nevíte, co jste mi Vy a celý wattpad dal. Potkala jsem tady úžasné a nadějné spisovatelky, doufám že si od nich jednou něco hmotného přečtu:-)
Sbohem, Vaše Colette.
♥♥♥
♥♥
♥
(Na wattpadu budu už jen odpovídat na komentáře nebo zprávy, k zastihnutí budu však minimálně.)