𝕤𝕠𝕞𝕖 𝕡𝕖𝕠𝕡𝕝𝕖 𝕒𝕣𝕖 𝕝𝕚𝕜𝕖 𝕔𝕝𝕠𝕦𝕕𝕤. 𝕠𝕟𝕔𝕖 𝕥𝕙𝕖𝕪'𝕣𝕖 𝕘𝕠𝕟𝕖, 𝕚𝕥'𝕤 𝕒 𝕓𝕖𝕒𝕦𝕥𝕚𝕗𝕦𝕝 𝕕𝕒𝕪. 



━━━━━━━ ✩ ✩ ✩ ━━━━━━━



„Ahoj," usměje se na tebe malý, zlatovlasý kluk. Ani sis ho nevšiml/a, ale přitom tu teď sedí před tebou v měkké luční trávě a sleduje tmavou noční oblohu. Pokyne ti, aby sis vedle něj sedl/a a ty tak tedy nejistě uděláš.



„Jsem Moony," pokračuje a vesele máchá nohama do vzduchu, „ale prosímtě! Nikdy mi neříkej Moon. To opravdu nemám rád." Mlčky přikývneš, v ledově modrých očích se mu podivně zablesklo, evidentně to myslel opravdu vážně. Radši uhneš pohledem k třpytícím se hvězdám na nebi. 



Náhle se zase začne usmívat a ukáže rukou na nebe. Nejspíš si všiml tvého pohledu. „Není to krásné? Abych ale pokračoval v tom představování... Jsem zčásti slovák. Takže jakmile zjistím, že ty taky, začnu na tebe mluvit mojí poněkud amatérskou a 'smiešnou' slovenštinou. Tho, I don't have a problem with talking to you in english." Taky se trochu zasměješ, ale než stihneš cokoli říct, zase začne mluvit.



„No, taky jsem tak trochu 'fotograf' a baví mě malovat. Pak, pokud jde o hudbu, můžeme hodit řeč spíš o rocku nebo hard rocku... a podobně."



Náhle si ale všimneš jeho notesu a zeptáš se ho, proč tam má sakra nákres nějakého poníka. 



„Brony? Ne, to já nejsem. MLP jen kreslím, protože se mi líbí anatomie poníků. Která mi tedy stejně nejde," dodá pobaveně. „Moje OC v žádné Equestrii nežijí, ani nejsou příbuzní s canon postavami... Na seriál se nedívám, viděl jsem ho naposledy tak před deseti lety, 'kay? So don't judge me. Yup, no a když už jsme u fandomů, jsem začátečnický otaku... Můj senpai je Nimura Furuta z Tokyo Ghoul. To bylo moje první anime, jo a -"



Pousměješ se, ale naznačíš mu, že už bys měl/a jít, čímž ho na chvíli přerušíš. 



„Ah, jasně. Promiň. No nic, budu rád, když se někdy zase stavíš! Rád jsem tě poznal!" Zavane chladný vítr. A pak vše utichne, a chlapec zmizí v temnotě stejně záhadně, jako se objevil.