Buď zdráv, poutníče!

Potuluješ se daleko od svých břehů. Zde, v objetí lesa, obestřen opojnou vůní borovic a medu. Podivných tvorů hledících na tebe ze všech stran, ale neboj se! Není tu nikdo, kdo by byl sto, skřivit ti vlas na hlavě. Můžeš mě nazývati Shrikou, sic má podoba je proměnlivá, povahou zůstávám klidná a stálá. Často poslouchám písně ptáků či větru a nechávám se unášet melodií kamsi do nebe. Po dešti s oblibou nasávám vůni lahodného vzduchu a bosou nohou se procházím zelenou trávou. Po večerech zase usedám v kořenech starého buku s knihou v ruce.

Až mě budeš potřebovat, stačí, když zahvízdáš.