Část 2.
Kolem desáté, co už jsem v sobě měla něco k jídlu a spokojeně jsem si došla na wc, začaly polky, co se to snažily organizovat (ironie ups) si nás svolaly do deště, že číslování. Řvaly potichu, nikdo nic nevěděl, zmatek, řadu prostě neuděláme, nemožný. Od jedné holky k druhé jsme přecházely asi hodinu. Fuuha. Nakonec jsem zjistila k jaké holce mám jít, že jsem se ráno zapsala, holka mě nejdříve nemohla najít, nakonec ok a číslo 288. Kdyby to tu končilo.
Překvapení pak nastávalo každou chvíli - někdo má číslo na ruce, někdo RŮŽOVÝ náramek s číslem ještě z minulých dnů, někdo číslo na ruce s obrázkem, někdo nic. Cože to?
Pak přišel security, prý oficiální narámky od Louiho! Vážně, konec zmatku? Vůbec ne! Narámky dostala polka (?) mluvící jen anglicky, že ten co má číslo dostane ŽLUTÝ náramek a je jich dost (1000). No jo, bylo u ní asi 100 lidí a narámky nemá. Ok, jdu na své místo si odpočinout, začínám být z toho unavená a nervní. Security! Rozdává narámky! Dostávají se k němu ale převážně jen lidi, co přišli hodinu předem a my, co tam trčíme od rána nic. Zjištění, že z mých kamarádů jsem jediná bez narámku? Nic moc pocit, když jsem byla u mnoha z nich tam jako první.
Narámky další má zase jiná polka, lidi naštvaný a chaos, holka to rozdává stylem jeden za minutu, prý potřebuje naše jména. Hloupost. Nějaké holky se v tom chumlu domluvily, že jí je ukradnou- tý držíš ruce, já telefon a ty vezmi krabici! Narámky všude, holka s brekem na zemi, holky propagující TREAT PEOPLE WITH KINDNESS (jedna měla snad harryho merch)šťastně rozdají kamarádům. Odporné chování.
Já už byla fakt zoufalá a ve stavu, že budu brečet. Šílenství.
Ani nevím jak, někdo z holek co seděly opodál od našeho místa měly dva narámky navíc, které mi daly - jeden jsem si tedy nechala a jeden dala kamarádce @Brixie239 .❤
