_tommogirlie

you gave me so much to remember...
          	
          	miss u, payno

_tommogirlie

Po individuálních praxích se cítím mega unaveně, protože ten týden u koní byl dlouhý, ale zároveň... bylo to jaksi osvobozující. Nebyl to ten stereotyp- vstát v šest, snídani, škola a zase celý den na intru, kde se hádám s jednou spolubydlící... Bylo to... skvěle únavné a vyčerpávající.
          Ačkoliv jsem často měla chuť do vzdát (třeba půl hodiny zahánění koní na kopcích v ohradě, či když kůň odmítal si nechat nasadit ohlávku). 
          Ale mám jedničku! Prý skvělé vědomosti, píle do práce, spolupráce... prý jen to zametání :'D
          
          Tak já pádím domů, konečně se vyspím v buse.^^
          
          (Ale koně na 'oddych' doporučuji!)
          
          Deny.

_tommogirlie

Obarvila jsem a ostříhala. Jen tak, z ničeho nic. Asi mi hráblo, protože blond a zrz je... dost odlišně zrzavý. Ale asi to chtělo změnu, trochu vzdoru.... Cítím se lépe, volněji, jakoby všechny provazy držící mě povolily. ^^

_tommogirlie

@ Ten_tajemny  :( ❤️
• Reply

Ten_tajemny

@_denya-  To moc dobře znám
• Reply

_tommogirlie

 Když začnete pochybovat sami o sobě, začíná moment, který se může změnit v průšvih. Mám období, kdy mě dělá šťastnou jen naděje, že se příštím rokem vše ve škole vydaří a já, ačkoliv budu zažívat pravděpodobně jedno z nejtěžších, ale zároveň nejkrásnějších období, si budu plnit sen. 
           Jenže v posledních pár dnech si začínám spoustu věcí uvědomovat - od doby, co jsem odtržená od domova s mými blízkými přáteli, vše se začalo měnit, přešla jsem ze základní školy na střední, občasné problémy a neřešitelné věci tam, kde mám svůj domov právě teď, situace covidu, která mi moc život neusnadňuje a pocity, že nic nejde podle plánu, že vše se hroutí jako domeček z karet. 
           Je to období, kdy jsem ráda, že dokážu alespoň částečně svou pozornost věnovat učení a svému osobnímu životu, kdy se stále sžívám s věcmi novými, které mě na střední a intru obklopují, období, kdy sáhnout po prázdném či rozepsaném konceptu je jako začít úplně odznova, a opravdu to nejsou optimistické emoce. Odepsat jen na krátkou zprávu mi dělá problém, odpovědět spolubydlící a věnovat své myšlení i důležitým věcem... Ale uvědomuji si, že ne vše jde z minuty na minutu. Nevím, kdy budu v pohodě, opravdu netuším, jak to v následující době bude... Jen vím, že musím přestat pochybovat o své osobě, o svých snech a cílech. 
          
          Kdo to dočetl až sem, tak ho trošku nechápu, ale zároveň mu děkuji, že se dokázal prokousat mými zmatenými slovy, kdy jsem sotva zadržovala horké slzy zoufalství. ^^
          
          S přáním hezkého večera a sladkých snů,
          Deny.

1DreaNA0

@ _denya- zdravím ťa, drahá osôbka!
            Aj keď sa nepoznáme, nemohla by som si neodpustiť neodpisať na tvoje slová. Život je ťažký, život je neustály boj. S touto našou situáciou o to ťažší, no verím, že dokážeš nájsť aj pozitívne chvíle v týchto krušných časoch. Čo príde, aj odíde, nech to je smútok, bolesť alebo hnev, nechaj emóciám voľný priebeh. Nenúť sa do ničoho a netráp sa nad tým, že ti niečo trvá dlhšie ako niekomu inému. Každý si ideme svojím tempom a tiež to sama na sebe vnímam, že už nie som tým istým človekom, ktorým som bola pred rokom či viacerými. A to je v poriadku. Verím, že sa udržíš na nohách a čoskoro pribudne aj úsmev na tvári. Prajem ti veľa šťastia a síl ísť ďalej! ✨
• Reply

kaculkaa_

Deny s radostí ti oznamuji, že rozhodně nejsi jediná, která si teď prochází podobným obdobím. Nejsem sice ještě na střední (8.třída), ale stejně ujme o nás hustí, že si musíme vybrat co budeme dělat zbytek života, což mi přijde jako holý nesmysl. Je nám 14 pro Krista! 
            
            V rodině to taky teď není úplně nejjednodušší, dvě moje kamarádky mají problémy se sebepoškozováním, další nesnáší samu sebe a aby toho nebylo málo, tak ani jedna z nich si nenechá pomoct. 
            
            Poslední dobou tedy neřeším nic jiného než je, snažím se jim všemožně pomáhat, jak jen to jde, do toho škola, kterou absolutně nestíhám, to samé psaní a osobní život… no to je mi katastrofa :’)
            
            Jinak ale doufám, že se tvoje situace zlepší. Mysli pozitivně^^
            (Se mi to lehko říká, ale obávám se, že nám nic jiného nezbývá).
            Tobě taky hezké sny!
            Katie
• Reply

_tommogirlie

Přeji hezké odpoledne,
          
          Asi si někteří všimli, že jsem vydala úvodní slova nového příběhu Vánoce na míru. Jedná se víceméně o adventní kalendář, do kterého jsem se pustila leč lehkomyslně, ale o to víc mě to pohání do psaní. <3 Neodvážím se říct, že bude vycházet každý den, správně by měl ups, ale budu se snažit vydávat kapitoly co nejdříve. Bohužel jsem teď v poměrně složitém období, kdy to moc psychicky nezvládám, ale o příběh Charlieho a Alexe jsem se nemohla ochudit!
          Takže kdyby měl někdo náladu si přečíst vánoční romantiku dvou mladých kluků, kteří sami mají nějaké nedostatky, budu ráda za vaše názory a postřehy!
          A zítra se můžete těšit na prolog, který právě prochází korekturou^^
          
          Ať se vám daří a neztroskotáte stejně jako já na tři týdny doma! :D
          
          Deny.