Jdu si po ulici, našlapuji opatrně. Nebojím se. Copak je na opatrnosti něco špatného? Všude kolem je negativní energie. Sálá ze všech okolo. Jen ze mě ne.
Copak já mám čas na negativní myšlenky? Ano, to mám, ale nebudu ostatním kazit náladu. Usměji se, ale oni mi úsměv neoplatí. Pozdravím, ale oni pokračují dál bez povšimnutí.
A teď všichni najednou říkají: ,,Co s tebou je? Strašně jsi se změnila! Myslím, že nemá cenu se kamarádit s někým jako jsi ty!“
Ale já se nezměnila... To oni...