Zdravím vás,

jelikož tohle není jeden z mých deníků, které jsem se jako malá snažila psát, ani můj osobní životopis, nebudu vás tady obluzovat nezáživnými informacemi o tom kdo jsem, co studuji a jakou psychickou poruchu vlastním.

Jedinou myšlenku kterou bych zde ráda rozvedla, je právě to, proč se s tak velkou oblibou oddávám právě psaní. 

Jedna z věcí kterou na téhle činnosti celým svým srdcem miluji, je moc vytvářet příběh. To jak řádky samy od sebe naskakují a přibývají. Jednotlivá písmena jsou nudná, slova bezvýznamná a věty bezduché. Ovšem když se nudná písmena poskládají do žádoucích skupin, slova pochytí ztracený význam a svůdný tanec prstů může započít. Před našima očima vzniká komplikovaná pavoučí síť událostí, které dohromady dávají víc než smysl a stránky vypráví nekonečné příběhy. Každý z těch vytvořených světů poté žije dál, přežívá v nenasytných očích, které hltají řádky. Proto je důležité psát a ještě důležitější číst. Protože jenom tak, můžeme udržet všechny ty kouzelné světy při životě. Každé osamocené písmeno v sobě totiž skrývá kouzlo svého vlastního příběhu.



Mějte krásný den!

Vaše Zalen.🪐