Když jsem poprvé strčila svůj zvědavý nos přes bradavické obrany, mohlo mi být tak dvanáct třináct let. Jenomže nahlížet přes kamennou zeď mi brzy bylo málo. Proklouzla jsem pootevřenou branou a namířila si to přímo do hradu. Měla jsem dokonce tu drzost prozkoumat soukromé komnaty některých profesorů, účastnit se zvlášť důležitých rozhovorů, prohlédnout si Chroptící chýši a jít ještě dál.

S dalšími a dalšími krůčky jsem získávala stále větší jistotu. Tenhle svět mi začal patřit. Tady jsem byla doma. Získala jsem spoustu přátel a myslela si, že je budu moct beztrestně opustit, až se mi přestanou hodit. Když nastal čas odchodu, bez rozloučení jsem se vytratila domů.

Od té doby uplynulo spoustu času. A já se cítila sama. Jako bych ztratila skutečné kamarády. Jenže oni se začali sami vracet. A byli stále neodbytnější. Všechny jsem je vřele přivítala. Uvědomila jsem si, jak moc mi chyběli.

Po nadšených objetích a převyprávění všech novinek mě pozvali zpátky k sobě. Do světa Harryho Pottera. A co vy, přidáte se?