Když jsem začala psat SWM tak jsem vůbec nevěděla co píšu, co nepisu, co chci psat, o čem bude další kapitola, jak se bude dej vyvíjet a podle toho to tak i vypadá. Proto mě zaráží, že do tohoto dne to stále někdo čte. Někdy mám chuť to prostě vymazat, ale pak si řeknu:”Tvoje já z roku 2019 by si ani nedokázalo představit tyhle čísla. 50 tisíc přečtení? Však ona byla rada i za 10, nemůžeš jí to udělat. Byla na sebe hrdá, i přesto jaká blbost to je”.
A to je přesně ten důvod, proč to nemůžu vymazat. Věřte mi nebo ne, ale občas silně trpím nad vzpomínky z te knihy :’D slzy v očích normálně. Ale i tak jsem vděčná pokaždé, když vidím nový hlas či komentář. Miluju vás a děkuji