O.U.K.E.Y.
Dobře, dobře, hlásím pokus o návrat. POKUS. Omlouvám se všem, všem sledovatelům, všem čtenářům mých povídek, do nichž rozešlu omluvu tak jako sem. ^^ Bylo ode mě hloupé odejít bez jediného slova, jen jsem zkrátka potřebovala vypadnout, neboť mi došly nápady, ruce přestaly ze dne na den psát to, co jsem chtěl dát na papír a to bylo přímo neslýchané. Samotnou mě to zevnitř ničilo a jelikož jsem se chtěla dostat pryč od té nekompromisní bolesti, při níž jsem nenapsala ani jednu větu souvisle, přestala jsem se na dlouhé měsíce snažit.
Jenže teď mám špatné období. A když má - Anya/Maerlia/ta, od které si sem tam něco přečtu/to je jedno - špatné období, znamená to, že si sedne s čajem na okenní římsu a píše to, co nejvíc chce.
Tak... Jsem tady. Včera jsem vymazala všechny příspěvky na mém starém blogu a rozhodla se začít s něčím novým, s touhou zase začít psát Drarry pairing jsem se pustila do nové povídky, které budu dávat přednost, samozřejmě se však vrátím i k těm, co jsou uveřejněny zde, neboť si ani jedna z nich nezaslouží zůstat v naprostém zapomnění.
Myslím, že mluvit teď o svých pocitech a ovšem je naprosto zbytečné, tady se totiž každé písmeno počítá a já plánuji svá další písmena věnovat povídkám, vám, těm, co mi i přes tu obrovskou pauzu jakýmsi způsobem zůstali věrní a věřili mi a zároveň těm, co teprve přijdou.
Mám vás ráda, ačkoliv vás neznám, tak vás mám ráda.
A jdu psát. ^^
S přáním pěkného dne či noci,
Anya
