čarp urp, budu upřímná, protože nemá cenu si lhát - jak by řekla moje fyzikářka. 

říkám si lyra, a i kdybych chtěla sebevíc nikdy to mé jméno nebude. jsme hrozná pesimistka, která má v poslední době náladu jenom brečet a nebo se nekontrolovatelně smát během teorie velkého třesku.

první pusa je přeceňovaná. ty další jsou lepší.

píšu příběhy, které nikdy nedokončím. a tenhle fakt stojí proti mému snu vydat knihu. super, co?

sarkasmus a trapné poznámky jsou moji dekou v časech sebelítosti. 

zmrzlina a čokoláda jsou moji nejlepší přátelé, kdykoliv se mám učit a pomalu upadám do deprese.

to je chyba, která člověka pak nejvíc mrzí - řekl kdysi můj kamarád z gymplu, už nevím v jakém kontextu, ale prostě jsem to chtěla dát do knížky, kterou snad někdy vydám. v té době mi bylo asi jedenáct nebo dvanáct, takže teďka o několik let později netuším, proč jsem si to zapsala.

nicméně jsem si tu nechtěla vylít srdíčko a všechny tím odradit. takže asi sbohem
čus, lyrka