Zatímco jsem jí do ucha šeptal hřejivá slova, do mé mysli vplula ona. Dívala se na mě, stejně jako dělávala, pohledem, který mě vždycky nutil přemýšlet o tom, co se jí honí hlavou. Byla to ta chvíle, kdy mi to všechno došlo, co mám, co jsem měl a o co jsem vlastně přišel... Honil jsem se celý dny za láskou, za holkou, se kterou budu šťastný, přitom jsem jí celou dobu jen utíkal. Utekl jsem před někým, kdo za mnou běžel ačkoliv už nemohl, někdo, kdo tu byl měsíce i přes to, že já nejevil zájem. Uvědomil jsem si, že holka stojící přede mnou mě nikdy nebude milovat tak, jak bych chtěl. Byla mou náplastí a byla jen otázka času, kdy mi to mělo dojít. A já tu teď stojím, v rukou držím srdce dívky která ke mně vůbec nepatří, a myslí mi běhá jen jedna věc. Je pozdě, je pozdě na to, abych si jí získal zpátky, je pozdě na to abych mohl v náručí držel ji...
