Jmenuji se Vítek.

 Když mi bylo přibližně 7 let, můj táta koupil první díl Harryho Pottera. Četl mi ho před spaním a mně i jemu se to zalíbilo. Postupně dokoupil všechny díly a sedmý si dokázal přečíst ještě předtím, než vešel do kin. Zatímco máma už měla taky přečtené všechny díly, já se zasekl na čtvrtém.

  Asi v jedenácti letech jsem se však odhodlal a začal od čtverky. Přečetl jsem je jedním dechem.Harry Potter se pro mě stal novým smyslem života a já byl poprvé opravdu šťastný.

 Když tohle píši, je už všechno jinak. Před pár týdny jsem se v knihovně rozhodoval. Buď si znovu přečtu HP, ale v angličtině, anebo si půjčím Hunger Games a zkusím, jestli mě to bude bavit. A já se rozhodl pro THG.

 THG mě vrazily kudlu do zad. Okouzlili mě natolik, že jsem měl poprvé pocit že HP už nemám tak rád. Když jsem četl Hunger Games, byly to nejšťastnější okamžiky v mém životě. Stále se však bojím, že THG pro mě skončí stejně rychle, jako Harry Potter. A já bych o tento druhý smysl života nechtěl přijít.

 A co bych vám chtěl tímto říct ? Asi abyste si vážili toho, co máte rádi, protože jednou už to tu být nemusí. A ze stejného důvodu byste si měli vážit i lidí.

 Chystám se sem psát nějaké fanfikce na THG, ale nemůžu vám nic slibovat. Možná, že mě už brzy osloví zase něco nového.

 Váš Vítek