Zdravím...
Po dlouhém přemýšlení a zvažování jsem se rozhodla stáhnou všechny své příběhy. Důvod je takový, že když jsem s psaním začínala, byla jsem malé nevyrovnané dítě na základní škole, které nemělo sociální život, mělo deprese a úzkosti. Psaní bylo můj útěk z reality, odreagování a spousta dalšího. Vždy jsem do psaní dávala kus sebe, svých zkušeností a problémů. Tohle vše ale bylo v roce 2018, což jak víte jsou 4 roky. Logicky se za tu dobu změnila opravdu velká, ale velká, spousta věcí - vyšla jsem základku, nastoupila na střední, měla pár vztahů, ale co hlavně, začala jsem pracovat sama na sobě v podobě docházení do psychologické kanceláře. Byl to velký a dlouhý krok a já jsem na jeho konci. Svoje psychické zdraví jsem dostala pod kontrolu, začala si dávat svůj život do pořádku a upřímně, na psaní jsem přestala mít čas a vlastně i chuť. Neberte to zle, miluji psaní, jsem vděčná za vše co mi to dalo, ale momentálně v tom nevidím důvod pokračovat. Chci za svojí minulostí udělat čáru a nechci se vracet k tomu, co byly moje návyky. A proto jsem se odpublikovat vše publikované.
Nebyla bych to já, kdybych na konec nedala nějaké moudro. Vím, že spousta z vás, jež četlo/čte mé příběhy se sám potýká s nějakými psychickými problémy. Jen chci říct, že chápu, čeho se bojíte. Cesta ke šťastnému životu je náročná a vlastně i nereálná. Nikdo není 100% šťastný a ni nikdy nebude. Já po dvou letech pravidelných terapii mohu říct, že jsem se dostala do bodu, kdy to nepotřebuji a jsem ráda, že jsem se k tomuto bodu dostala. Nešlo by to ale bez toho, kdybych se nepřekonala a pomoc nevyhledala. Za zkoušku to vždycky stojí, na to pamatujte.
Mám Vás ráda a snad se budete mít hezky.
Vaše Aneta.
