A.

Právě vyšla první kapitola nového příběhu: VE STÍNU SVĚTLA 
          
          https://www.wattpad.com/1448317818?utm_source=ios&utm_medium=link&utm_content=share_writing&wp_page=create_on_publish&wp_uname=curlyme_
          
          Pro seznam a krátkou charakteristiku postav můžete navštívit můj instagram wp.curlyme :) 
          
          https://www.instagram.com/wp.curlyme?igsh=Mmh2MHczcDdlY3Rw&utm_source=qr
          
          Budu se na vás těšit!! :) 

Oficiálně jsem se rozhodla pro návrat! :) 
          
          Můžete se podívat na můj Instagram ( @wp.curlyme) kde právě probíhá hlasování, který příběh spatří světlo světa jako první! :) 
          
          Těším se na Vás! :) 

Po dlouhé době jsem otevřela tuto platformu a po dlouhé době jsem dostala chuť něco napsat. 
          
          Změnilo se toho hodně a cítím se, že je na čase jít s kůží na trh, ale zároveň si nejsem jistá, zda je to opravdu ten správný krok. 
          
          Mám spousty nápadů, co bych chtěla sdělit prostřednictvím své tvorby. 
          
          Zároveň však bojuji s předsudky a strachem… 
          
          A proto se ptám… Zůstal na této platformě ještě vůbec někdo? A pokud ano, měli byste zájem o něco nového? 
          
          Bude to rozhodně něco jiného - fanfikce už opravdu nejsou můj styl. :D 
          
          Doufám, že se všichni (pokud tu stále někdo je) máte co nejlíp!! <3

Zdravím... 
          Po dlouhém přemýšlení a zvažování jsem se rozhodla stáhnou všechny své příběhy. Důvod je takový, že když jsem s psaním začínala, byla jsem malé nevyrovnané dítě na základní škole, které nemělo sociální život, mělo deprese a úzkosti. Psaní bylo můj útěk z reality, odreagování a spousta dalšího. Vždy jsem do psaní dávala kus sebe, svých zkušeností a problémů. Tohle vše ale bylo v roce 2018, což jak víte jsou 4 roky. Logicky se za tu dobu změnila opravdu velká, ale velká, spousta věcí - vyšla jsem základku, nastoupila na střední, měla pár vztahů, ale co hlavně, začala jsem pracovat sama na sobě v podobě docházení do psychologické kanceláře. Byl to velký a dlouhý krok a já jsem na jeho konci. Svoje psychické zdraví jsem dostala pod kontrolu, začala si dávat svůj život do pořádku a upřímně, na psaní jsem přestala mít čas a vlastně i chuť. Neberte to zle, miluji psaní, jsem vděčná za vše co mi to dalo, ale momentálně v tom nevidím důvod pokračovat. Chci za svojí minulostí udělat čáru a nechci se vracet k tomu, co byly moje návyky. A proto jsem se odpublikovat vše publikované. 
          
          Nebyla bych to já, kdybych na konec nedala nějaké moudro. Vím, že spousta z vás, jež četlo/čte mé příběhy se sám potýká s nějakými psychickými problémy. Jen chci říct, že chápu, čeho se bojíte. Cesta ke šťastnému životu je náročná a vlastně i nereálná. Nikdo není 100% šťastný a ni nikdy nebude. Já po dvou letech pravidelných terapii mohu říct, že jsem se dostala do bodu, kdy to nepotřebuji a jsem ráda, že jsem se k tomuto bodu dostala. Nešlo by to ale bez toho, kdybych se nepřekonala a pomoc nevyhledala. Za zkoušku to vždycky stojí, na to pamatujte. 
          
          Mám Vás ráda a snad se budete mít hezky. 
          Vaše Aneta.