"Jak víš, že zrovna my budeme mít to štěstí? Moc si to idealizuješ, a pak přijdou jen smutné chvíle zklamání, drahý."
Pátravě vyhledal její ustaraný obličej, usmál se do těch smutných očí a se stejným úsměvem odvrátil pohled před sebe: "Proč bychom ho neměli? Všechno tady je a čeká to na někoho, kdo se toho chopí, tak proč ne my?"