Moji drazí...Ne, to zní jak začátek smuteční řeči.
¡Hola, Amigos! ... Moc španělsky.
Krásný pozdní večer! (Jop, to je ono.)
Omluvte ten úvod, takhle pozdě a s takovým vyčerpáním se hledají slova těžko.
Jak začít...
Asi jste si všimli, že má aktivita, je asi tak vysoká jako nejnižší bod planety.
Ráda bych se tu obhajovala nebo naopak slibovala nadějné zítřky, ale...
Znáte to pořekadlo? Člověk míní a život mění?
Tak tak nějak se teď cítím.
Maturita na krku, psaní maturitní práce (na úkor nových kapitol!), přípravky na VŠ, maturitní ples, měsíční stáž v Dublinu...Nějak teď nevím, kam dřív skočit a bohužel, mé drahé Swindon s Roxie, Willem a partou tam není. Jak já bych vám ráda dala nové kapitoly! Řekla vám víc z jejich příběhu, strastí a radostí. Ale zatím mám jen já samé starosti!
Dospělost je ZLO! Věřte mi, tvrdí vám, že to bude v mnoha ohledech super, ale kecaj. Dospělost je jedna zkouška za druhou a není to tak jednoduché jako na papíře.
Nevím, kdy bude další kapitola. Už měsíc jí mám rozepsanou a ne a ne čas jí dopsat.
Ale pevně věřím, že brzy. A že další jí budou rychle následovat.
Takže mi nezbývá nic jiného než jen vás drze poprosit o trpělivost! Aby jste nade mnou ještě nelámali hůl. Ani přeze mě, ani přes příběhy.
Snad dokážu tomu chaosu dát řád a pak už bude zase slunečno.
S pozdravem Vaše Jane Scarlett Timids...♥️