Vzpomínky mají zvláštní způsob, jak v nás přežívají. Některé zůstávají ostré jako střepy rozbitého skla, jiné se časem rozpijí jako inkoust na starém papíře. Ale pak jsou tu takové, které se nikdy neztratí—ty, které se vracejí v tichých chvílích, ve vůni moře, v ozvěně smíchu, který už dávno utichl.
Tento příběh není jen o létě, které skončilo. Není ani o místě, které opustili. Je o dvou lidech, kteří se potkali na křižovatce mezi minulostí a budoucností, mezi tím, co mohli být, a tím, čím se stali.
Všichni máme své důvody k útěku. Ale možná, že někdy tím největším útěkem není odchod—ale setrvání.
Toto je příběh o tom, co zůstává, i když všechno ostatní mizí.
https://www.wattpad.com/story/389877207-letní-západy-slunce