Úryvek z nové knížky, kterou připravuju. Ať se máte na co těšit.
"Alex, tohle je Lewis. Lewisi, tohle princezna Alexandra," promluví na muže s nímž jsem si za večer vyměnila nejeden pohled. Že by si toho všiml? Nebo je to jenom náhoda? Brácha nikdy nedělá nic náhodně.
"Vaše výsosti," skloní hlavu. Nabídnu mu ruku, kterou jemně vezme do té své a naznačí polibek hřbetu mé ruky, aniž by to udělal. Tak, jako etiketa nařizuje.
Pohled do jeho očí mě na chvíli odtrhne od reality. Ten muž má charisma. Dívám se do jeho očí a zapomínám, že bych měla vést konverzaci.
"Sire Lewisi," oslovím ho na oplátku jeho titulem.
"Princezna tě sledovala v době, kdy si jezdil za McLaren," začne konverzaci můj brácha, protože vidí, že jsem lehce nervózní z jeho přítomnosti. Copak nemám právo být? Kdo by nebyl v jeho přítomnosti?
"To je pocta. Jste fanynka McLarenu?" zajímá se. Donutím se na něj podívat od stolku, na němž mám položenou skleničku šampaňského. Na tohle setkání jsem do sebe měla nalít flašku.
"Spíš tvoje fanynka," řekne Harry, načež zakašle. Za to ho praštím po ruce s červenajícími tvářemi. "Kdo si myslíš, že bojoval za to, abys byl titulován Sirem?" ztrapňuje mě dál můj vlastní bratr.
"To byla vaše práce?" udiví se. Teď budu za šílenou fanynku.
"Navrhla jsem vás, to ano, ale nenazývala bych to bojem. Táta, teda, Jeho Výsost si přála, abych navrhla mladé a schopné lidi, kteří se zasadili o změnu. A tím vy jste. Brácha přehání," probodnu ho pohledem za to, co dělá. Vím co dělá. Moc dobře to vím.
"No nic, já vás tu nechám. Musím ještě najít pár známých s nimiž si chci promluvit," pohladí mě po zádech a zmizí z dohledu. Kdybych nebyla princezna, řekla bych, že ho nakopu do zadku. Takhle najmu někoho, aby ho nakopal do zadku za mě.