zdravim těch pár lidí, co mě sleduje, dooost dlouho jsem nebyla aktivní a žádnou výmluvu nemam, asi jenom to, že prostě toho na mě bylo dost. právě jsem si všimla, že žalozpěvy pro zkaženou generaci se zhruba rok po vydání umístily #1 v poezii a vůbec tomu nemůžu uvěřit! vím, že tady na profilu si to moc lidí nepřečte, ale přidávat děkovnou kapitolu nebo do knihy nějak zasahovat už nechci, to že zůstala tak dlouho netknutá má svý kouzlo... takže těm pár co to vidíte, děkuju! děkuju za votes i krásný komentáře, poprvý po strašně dlouhý době zase cejtim určitou motivaci psát a vlastně se toho poslední dobou děje tolik, že vylejt si srdíčko na wattpad by bylo celkem na místě. nechci nic slibovat, to že mám strach že moje poezie už nebude taková jako bývala a všechny, co by mohli očekávat další úspěšný kousek zklamu před nikým skrývat taky nebudu, ale pokusím se zase do světa wattpadové poezie přispět aspoň pár výtvory.
děkuju moc za všechno, byly časy, kdy mi psaní básní pomáhalo přežívat a nejde slovy vyjádřit jak neskutečnou radost mi i teď dělá, že jsem svým psaním dokázala lidem zlepšit den, pomoct jim, říct jim že na své problémy nejsou sami a že jednou vše bude dobré. ještě jednou milionkrát díky a v budoucnu možná očekávejte další výplod.
s láskou iris
