Dneska jsem si po sobě přečetla celou povídku- I live my live, but?!...
No, abych se vám k něčemu přiznala...Opravdu jsem nečekala, že se to takhle vyvine. Některé díly byly nudné, u jiných jsem měla nos přimáčknutý u mobilu. Některé se mi povedly jazykově, jiné zase ne. Můj závěr je ale jasný- ať se vám to líbí, či ne- zlepšila jsem se. Doufám, že nijak nezakrním nebo se kvůli tomu nenafouknu, ale je to tak :D
Přes celý rok, co tuhle povídku přidávám, tak jsem se změnila i osobnostně. To na tom uvidíte taky. Jsou části, které jsou neuvěřitelně pozitivní a pak jsou ty, které jsou napínavé. Když jsem četla, tak to ve mně zanechávalo dobrou náladu i jiné. A konečně jsem si uvědomila, že na vás mám tímto obrovský vliv...
Také jsem sledovala votes a comments. Od (myslím) 15. části se vám jen a jen omlouvám, že nepřidávám kapitoly. Je to ode mě hnusné, že na vás takto kašlu a nepřidávám tak, jak bych měla. Za to se vám chci ještě jednou omluvit. Občas opravdu nemůžu kvůli škole, ale prostě si na psaní nevymezuji nějaký ten čas. Vždy čekám, až na mě ta nálada přijde sama. V tom si myslím taky dělám chybu. Na psaní si chci vymezit jistý čas a už je jedno, jestli budu psát na papír své myšlenky, které pak dám do příběhu nebo jestli budu část psát zrovna.
U votes jsem se ale vždy musela usmát. Prvních tuším 10 částí má víc jak 30 *, což naprosto nechápu. Ty jsou pro mě najtrapnější :DDD
Závěrem tímto jsem vám prostě chtěla poděkovat za podporu, za *, a za VÁS!! A slíbit vám, že se polepším.
Nečekám, že si to bude někdo číst celé, ale když už se někdo najde, dejte mi prosím nějaké znamení, že mě chápete popř. cokoliv jiného.
DĚKUJI ZA VŠE!!!!!!
S láskou,
Lily <3
:*
