Zdravím všechny, kteří tu stále jste a rovnou se takto zeptám, jak se máte? Pevně věřím a doufám, že dobře.
Přijde mi, že čas hrozně letí. Víc než kdy jindy. Nevnímám to úplně pozitivně, na druhou stranu, zažila jsem si v uplynulých téměř třech letech, že čas mi neutíkal vůbec, a to v důsledku nemoci, která mě o mnohé obrala a zpomalila můj život a uvedla jej v cosi, na co jsem nikdy předtím nebyla zvyklá. Bylo to ubíjející. Střed je ta zlatá cesta, bohužel mám za to, že je to luxus a ten, kdo jej dosáhne, na sebe může být pyšný. Samozřejmě, ne vždy to můžeme ovlivnit, každopádně buď ten anebo ten extrém, není to dobře. S tím je spojené i psaní. Chtěla bych být konzistentní, nicméně se mi to nedaří. Vždy mě zaplaví vlna nadšení a odhodlání a pak zase zmizí a dlouho se nic neděje. Je to trochu začarovaný kruh.
Začarovaný kruh. Spojení, které jsem v průběhu nemoci používala velmi často. proces uzdravování, jak už fyzického, tak psychického, je zdlouhavý a rozhodně to není nic lehkého. Pamatuji si velmi živě, jak jsem jednoho večera seděla u mého soukromého doktora a brečela, že už nevím kudy kam a že si přijdu jak v začarovaném kruhu. Tehdy toho na mě bylo příliš. Ani zdaleka jsem nevěřila, že někdy bude líp. Můj doktor se na mě však zadíval zcela vážným pohledem a řekl: "Tak ten kruh rozbijeme." Jako kdyby to bylo něco naprosto zřejmého. A já si v tu chvíli pomyslela - no jo, proč vlastně ne?
Je přirozené mít černé myšlenky, ale... vždy je nějaká druhá strana mince. Nemusí být vždy jen špatně. Může být taky dobře. Záleží na úhlu pohledu a jak se k našim těžkostem postavíme.
A proto se i teď budu snažit rozbít můj začarovaný kruh psaní. Tenhle dlouhodobý blok prostě nevzdám.
Ráda bych se zeptala i Vás. Přišli jste si někdy ohledně psaní podobně? Jaké máte zkušenosti a případně rady, tipy? Nebo máte nějaký jiný začarovaný kruh? A je něco, co vám pomáhá?
Mějte se krásně a jak se říká, naděje umírá poslední. :D
S pozdravem, M.
