Chtěla jsem ti napsat něco hnusnyho. Ale když jsem přemýšlela co je nového tobě špatně, nebo co jsi mi udělala, přišla jsem na jedinou věc. Bydlíš 258 kilometrů odemne.
Ovšem, za tohle také nemůžeš. Prostě na tobě dokážu najít jen to hezké. I když jsi mi nadávala za to jak se chovam nebo co si dělám, bylo to správně.
Vím že ti to je jedno, ale ja na tebe nedokážu přestat myslet. A už také vymezuje jak jsi to myslela, a proto je tohle zřejmě poslední věc kterou dokážu napsat. Nesnášela jsi tyhle moje řeči o koncích. Ale bohužel jsem zjistila že to máme v rodině.
Nevím co jsem si myslela. Asi ze spolu zestarneme a umřem spolu. Že to bude krásný život plný lásky. Ale tak to není nikdy. A to víš i ty.
Jsi nesmírně chytrá holka. A já se vždycky potřebovala cítit ze jsem něco víc. Ze já jsem ten chlap v tom vztahu. A ty sis to nechala líbit.
Večerní telefonáty mě zvedaly ze dna. Kvůli tobě jsem začala chodit ven. A to byla chyba. Doma si začali myslet věci. Protože jsem 3 roky nikam sama nechodila. Ale já ti za to Děkuji. Donutila jsi mě nenásilnou formou chodit ven.
Dalo by se toho říct o tobě víc ale nemám silu o tobě a mých chybách psát.
Nemám silu psát o Burgrovi, Chaluze, Ája, Míše, třísce která zalepila mě srdce.
Mrzí mě to a doufám že odpustiš...
