nachise

Trochu mi to tu chybí.

nachise

Těžkopádná jednoduchost možná skutečně vystihuje způsob, jakým byl Arthurův příběh z těch zamčených dveří vypovězen. 
          Ráda bych to uměla naopak. Nebo lépe. A opravdu ráda se budu dál pokoušet odemykat další dveře. Co nejpřirozeněji. Třeba něco z toho jednou zase pustím ven. Možná to nebudu mít komu říct, a tak to povím všem, každému, kdo bude ochotný poslouchat.
          Pro všechny podivnosti, obyčejnosti, pochyby a pocity, že sem nepatří, děkuju, že jste poslouchali tenhle.

quellke

@ nachise  A děkuju, že jsem měla tu možnost nahlédnout za ta dvířka, i přes všechny (ne)možné zmatenosti, pokrčená obočí. Děkuju za další otevření mých ospalých očí.
• Reply

forgottename

A přes všechny otázky, jestli jsem tvoje věty vnímala se vším, co by chtěly povědět, jestli jsem zachytila všechny náznaky, okliky, (někdy zdánlivě) zastřené skutečnosti a významy, které se převlíkaly za jednoznačné, přestože nebyly, si tenhle příběh budu pamatovat společně s neuchopitelnou atmosférou, kterou v sobě nesl.
            Děkuju, že jsi nám dala možnost Arthura (aspoň trochu) poznat.
• Reply