what's up you guys, už je to strašně dlouho, co jsem se vůbec přihlásila na svůj účet tady, ale nedávno mi na twitter napsala jedna holka, která čte moje příběhy tady a ptala se jestli někdy zase začnu psát.. řekla jsem jí, že nevím, ale že pochybuji. a tak si tady nějak sedím a říkám si proč se nekouknout na svůj starý profil. přihlásím se a co nevidím: lidi se mě ptají jestli budu pokračovat v psaní. odešla jsem docela bez vysvětlení a tak mě napadlo, že vám to aspoň dodatečně napíšu (i když pochybuju, že to ještě někoho zajímá). věc se má tak, že psaní mi přináší zvláštní pocit, který nedokážu úplně popsat a jelikož se snažím dát sama sebe do pořádku, přišlo mi, že bude lepší obejít se bez tohohle pocitu. mohla bych se vymlouvat, že jsem líná nebo že nemám nápady, ale pravdou je, že nedokážu psát bez toho aniž bych se (pomyslně) hrabala hluboko ve své ustarané dušičce a to mi nedělala poslední dobou dobře, a právě proto jsem přestala psát a přidávat tady. to ovšem neznamená, že mi to nechybí. tenhle účet tady zůstane navždy, protože nikdy nevím, jestli sem nebudu chtít zase něco přidat, ale pro tuhle chvíli vám nemohu slíbit, že se vrátím :-(
nic méně, děkuju všem za podporu, kterou jste mi dali a hlavně děkuju, že pořád ještě čtete mé příběhy, i když už tady technicky vzato nejsem (hrozně moc mě to překvapilo a vykouzlilo úsměv na tváři, když jsem to dneska viděla). děkuju moc všem :-)
hannah x