Štěpánka

Ahojda, pisálci.
          
          Ano, žiju.
          
          Ano, můj psací mód na delší dobu odešel. 
          
          ALE dneska je významný den. Chodím každý den do školy okolo nápisu 17. 11. Vždycky mám zimomriavky. Mám Slováky ráda. Mám ráda Čechy. Mám ráda Moraváky a taky Slezáky. (Moravany a Slezany)
          
          A tak nějaké roztržité psaní o životě jsem tam vykouzlila. Spíš teda vyčárofukovala.
          
          Nejsem v tom sama, že ne?
          
          Krásnej večer Štěpánka
          
          (Co miluje svoje jméno)

Váženíí, zdravím, 
          ani pes po mně tady neštěkl, že?
          Ani se nedivím xd.
          Dneska jsem psala přijímačky.
          a no
          nevím
          spíš ne
          štve mě to.
          jako fakt
          taky jste měl někdo takhle psychicky deptající den?
          Neseděli jsme ve stejný cimře na UPOL?
          bájbáj

Troubím to hlasitě do světa. Šla jsem s kůží na trh. Kdy nechodím?
          Jo, ahoj všici!
          Ano, ano, kapitolky Štěstí jsou na světě.
          Uděláte mi radost, když si je přečtete, protože jsem tam byla dosti osobní. (Snažím se o co největší clickbite :DD )
          
          Mějte se famfárově!

Jak někdy cítíme k lidem něco většího, než oni cítí k nám, že? A je pak těžké pochopit, že oni to mají jinak. Ať se snažím, jak se snažím, vyčítám jim to. (Dneska mám narozeniny a nejsem slavící typ, fakt ne, ale od někoho by mě to přání zkrátka potěšilo a čekala bych ho, a ono nepřišlo. Tak to trošku bolí.)
          
          Ale jinak! 
          
          Vyšla nová kapitola Štěstí, tentokráte povídka. So enjoy! 
          

Lidi, lidičky!
          
          Stal se zázrak, vůbec to nechápu! Štěstí má přes 1000 přečtení. Moc, opravdu moc, si toho vážím! (I když počet přečtení stále jen klesá s každou kapitolou, jsem šŤAstnÁ.)
          Děkuju Vám všem, kteří jste jenom nahlédli, ale hlavně děkuji těm, kteří mě podporují každou kapitolu, moc to pro mne znamená. 
          
          Zbožňuju Vás!
          
          Vaše Štěpánka
          
          
          

Dneska jsem si vylila srdíčko a myslím, že to mnohým z Vás zlepší náladu, že na tom jsme všichni podobně. Tak nějak podobně. Vlastně skoro vůbec. Každopádně je to napsaný ve Štěstí.

Krasný je šmoulí den, tak všichni pojďte sem!
          
          (Před 30 sekundami jsem zjistila, že je můj život celý špatně. Ono to je totiž: Krásná je Šmoulí, tak poďte rychle sem. Jako vážně? Já mám problémy s texty z písniček, ale tohle je životní zklamání. Opravdu. Třeba se někdy rozepíšu ještě víc o tom, jak moc hloupá jsem.)
          
          Nová kapitola Štěstí je na světě! 
           (Nečetla jsem to po sobě, už nemám sílu. Dala jsem Janu Eyrovou za dva dny a to je na mě trochu moc čtení už. Dejte mi vědět, jestli to mám odstranit, bitte schön.)
          
          Auf wiedersehen obyvatelé Wattpadu
          

A je to tady!
          Všemi dlouho očekávaná, oukej, tak ne.
          Ale zkrátka NOVÁ KAPITOLA ŠTĚSTÍ, oukej tak TŘI NOVÉ KAPITOLY jsou na světě.
          Mazejte se juknout. A taky jsem si všimla, že za chvíli budu mít 1k přečtení. (S počtem kapitol to není moc velký zázrak, ale bude to tam!)
          Zeptala bych se Vás na něco, ale neodpovídáte.  
          Tak se mějte famfárově!

Zdravím všechny!
          Jak všichni už víte, tak letos maturuji. A s tím se pojí i povinná četba. A já jsem hrozně moc líná, si vytvářet rozbory... Ale kdybych věděla, že nebudou jen pro mě, tak by se mi to dělalo lépe. Mám tady nějaké maturanty nebo budoucí maturanty, kteří by se chtěli inspirovat mými postřehy? (Rozbory všech knih najdeme na netu, ale ne všechno musí být řečeno formálně, že?)
          Pokud nechcete psát, protože nechcete uvádět svůj věk veřejně, napište mi zpětnou vazbu do zpráv, budu moc ráda.
          Krásný den
          Štěpánka

Víte, jak většinou razím heslo, že je důležitý se usmívat? Že úsměv zachrání jakoukoliv situaci? Ale tenhle rok mě ostřílel. Opravdicky moc. A začala se moje tvář někdy i kabonit. A víte proč? Protože svět, který teď žijeme je vzhůru nohama, tak i můj úsměv někdy udělá stojku. (Alespoň něco ze mně to umí.) 
          
          Věřím, že tahle stojka pro svět není nic příjemného, že se to brzy zase otočí a my se postavíme pevně nohama na zem.
          
          Nedávno jsem se ptala pár lidí, co je pro ně nejhorší vlastnost. Někdo odpověděl smířenost. Ano, vážení, pokud vám něco vadí, nenechte to vyšumět, nesmiřte se s tím. Bojujte za vaše cíle a sny. Potom na mě v anketě vyskakovalo sobectví. Zkusme příští rok ještě více dát sebe ostatním. Dát jim náš čas, pochopení a respekt. A nakonec opravdu všem vadí lež a přetvářka. A komu ne… Tak to nedělejme. 
          
          No, snažím se vám tady celkem neoriginálním způsobem popřát báječný nový rok. Tak ať se v dalším roce vídáme více s těmi, na kterých nám záleží, a ať náš úsměv stojku nedělá.